dramaturgická spolupráce: V. Říha a M. Pánek
Po původním záměru psát o prvním představení Advent jsem byla jistými okolnostmi donucena vzdát se reflexe (dobře, v první polovině jsem usnula…) tohoto zážitku, a po náležitě silném espressu jsem nastražila své divácko-kritické senzory na představení Upokojenkyně souboru V. A. D. Kladno.
A to už jsem neusnula! Tato velice umně napsaná hra mi do určité míry připomínala představení Bláha a Vrchlická – obě inscenace podsouvají poměrně závažné téma v komediálním obalu. Upokojenkyně ale (pro mě osobně) mnohem více, mnohem lépe a mnohem zábavněji. Jsou zasazeny do prostředí domova pro seniory, ale nejde o nějaké realistické vykreslení umírajících seniorů, zápletka se dostává do poněkud absurdních a "neuvěřitelných" končin.
Otec
se dvěma syny se pokoušejí splnit narozeninové přání své babičky
zemřít, přičemž omylem, a zcela předvídatelně, zabíjí dva nevinné
civilisty. Během představení se několikrát stalo, že jsem přemýšlela,
jestli se ještě chci smát, nebo se jen podivovat nad trapností a
banálností vtipu balancujícího na hranici kameňákovitosti. Na druhou
stranu sázka na černohumorní podání tématu smrti, vraždy, umírání, atp.
je mi velmi sympatická. Jde o situace, kterým se nikdo z nás nevyhne, a
ačkoli to nemusí těm, kdo to zažili, připadat úplně k smíchu,
podíváme-li se na to s odstupem, tak ono to vlastně neskutečně vtipné
je. Co bych především vypíchla bylo herectví. Herci velmi dobře ovládali
schopnost načasovat vtip a naservírovat ho tak, aby vypadal přirozeně,
samozřejmě. Dvě asi devadesátileté upokojenkyně – paní Vrbičkovou a paní
Ptáčkovou – hrály herečky tomuto věku velmi vzdálené. Na jejich
hereckých výkonech mě přímo fascinovalo, jak ani jednou nesklouzly k
parodii, a byly zcela autentické.
Jediný
problém jsem měla s koncem. Hra končí tak, že paní Vrbičková se v
domově pro seniory provdala za pana Oldřicha. Nejprve mě to vyloženě
naštvalo, že po tak dobrém a nadneseném průběhu děje, přijde tak
příšerný happyendový sentimentální kýč. Pak mi ale došlo, že vlastně se v
té scéně vyskytují postavy, které už během hry zemřely. A možnost, že
by herec hrál jinou postavu, byla vyloučená, postavy nesly stále stejné
atributy, jaké měly během hry. Až pak mě napadlo, že by to vlastně mohl
být sen. Sen umírající paní Vrbičkové, v němž si vezme Oldřicha, který
byl tak inteligentní a v němž jí každá z postav řekne to, co chtěla
slyšet. Což je závěr mnohem snesitelnější, než skutečná svatba.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.