Choromyslné divadlo

Vojcka – vrcholné dílo předčasně zesnulého, tehdy čtyřiadvacetiletého, George Bűchnera dnes označujeme jako dramatický zlomek nebo „otevřené drama“. Otázkou však stále zůstává, jak s tímto torzem neseřazených výjevů naložit. Nejde ani tak o skladbu motivů a dílčích dějů, v nichž autor vychází ze skutečných událostí, spíše o to, co nám v mnoha (lidských, společenských…) kontextech může odhalovat.

Inscenace režiséra Jiřího Ondry vychází z bűchnerovského motta: Když je člověk studenej, tak už ho nezebe… Pokřivený a silně panoptikální svět vypovídá o stavu člověka, jeho bezmocnosti a neúplnosti. S výstižným podtitulem-dodatkem projekt Vojcek dávají tvůrci nápovědu, jak lze k dílu přistupovat. Je to počáteční indicie, skrze kterou sledujeme a sami ohledáváme nejen „projekt mocných“, ale také „projekt člověka“, kde oba selžou.

(...)

Vojcek je fragmentální příběh o člověku, o nedobrovolném bláznu, společnosti a krutosti, nespravedlnosti a zvráceném chtíči. O lidskosti. A to jsou jen ty nejzřejmější motivy. Co člověk, to názor – co člověk, to projekt. Ačkoliv si netroufám zaujmout jednoznačné stanovisko, jsem si jistý, že inscenace dokáže diváka zaujmout a zapůsobit na něj. Tvůrci totiž vědomě nabízejí choromyslné divadlo s chladnou logikou a důvodem k zamyšlení.

(Psáno z premiéry 26. února 2016)

Celá reflexe vyšla na blogu Divadelních novin. Čtěte TADY.

DIVADLO D21 – Georg Büchner: Vojcek (projekt Vojcek). (režie Jiří Ondra, dramaturgická spolupráce Hasan Zahiroviš, Richard Fiala, premiéra 26. 2. 2016)