#SnězTuŽábu: Dítě je kámoš, ne žrádlo

 

Sněz tu žábu, 2. ročník festivalu francouzského divadla

Malé divadlo, České Budějovice - N. Papin: Sněz mě
překlad a dramaturgie: Natálie Preslová, režie: Petr Hašek

Poslední festivalový večer zahájila scénická skica Malého divadla z Českých Budějovic, které představilo text Nathalie Papin – ve Francii jeden z nejpopulárnějších pro děti a mládež – Sněz mě. V režii uměleckého šéfa souboru Petra Haška, v překladu a dramaturgii Natálie Preslové byla skica  uvedena již na podzim roku 2015 v rámci projektu Trojč(t)ení, jenž si rozhodně zaslouží naši-vaši pozornost.

Příběh o přátelství malé tlusté holčičky Alii (Denisa Posekaná), jíž si kvůli její postavě spolužáci dobírají, a lidožrouta (Jan Hönig), který je tak trochu černá ovce rodiny, protože odmítá jíst lidi (děti) a živí se krajinou. Když se oba od Ptáka (Lucie Škodová, stejně jako všechny další postavy) dozvědí, že dítě musí mít z lidožrouta strach, jinak lidožrout umře, odchází Alia za obzor, aby mu pomohla, zatímco on bude, pro jistotu a bezpečí všeho a všech, pojídat sám sebe. Ona Ptákem vyslovená „vskutkopravda“, že dítě a lidožrout nesmějí být kamarádi, proti čemuž samosebou oba protagonisté bojují, se tak vedle další, jasně čitelné pohádkové symboliky, motivů odlišnosti, atd. stává leitmotivem příběhu. Alia se postupně setkává s Pojídačem paměti, Žroutkou času, Dobrákem a Požíračkou knih, přičemž od každého z nich obdrží nějaký předmět, nebo je jí přislíbena pomoc. V závěru pak lidožrouta osvobodí od jeho nelehkého údělu a jejich přátelství vítězí. 

Pohádkově alegorická výprava kolem světa až kamsi za obzor by vzdáleně mohla připomínat Maeterlinckova Modrého ptáka - minimálně zhmotněním a „pocharakterizováním“ jinak neviditelného a fantaskní dětskou výpravou, jež vede k určitému poznání. Ale zpět k naší skice. Mimo částečně otevřeného konce a úvodu ve škole, se celý příběh odehrává ve snu či v představách a fantazii holčičky. Snový charakter samotného příběhu poněkud komplikuje jednoznačnou interpretaci textu. V našem případě se jedná pouze o skicu, ale právě v rámci tohoto žánru si budějovičtí s obtížným textem poradili velmi dobře. Lucie Škodová ve všech postavách předvedla široký rejstřík hereckých poloh, které se daly více či méně očekávat, a přesto dokázaly zaujmout. Na druhou stranu bych ocenil větší důraz na slovo, než na herecký výraz, který od textu často odpoutává pozornost a rozptyluje.

Sněz mě je líbivá vyprávěnka o lidožroutovi a jeho přátelství s dítětem, která volně navazuje na scénickou skicu Lidožroutek (reflexi najdete na našem blogu), jež byla uvedena na prvním ročníku festivalu, v režii Janka Lesáka. Sněz mě znovu dokazuje, nakolik je poetika děl pro děti s postavami lidožroutů (ve Francii naprosto samozřejmá) zajímavá a inspirující. Kam se hrabou naši čerti a hastrmani! Naštěstí máme festival Sněz tu žábu, projekt Trojč(t)ení, Petra Haška s Jankem Lesákem a pár dalších, kteří s tím začali něco dělat a snaží se prolomit ledy v rámci inscenování podobných textů i pro naše mladé publikum.