Divadlo Husa na provázku: SMĚJÍCÍ SE BESTIE
Inscenace Vladimíra Morávka Dvojí proměna aneb kuřátko a obilí je epilogem cyklu Smějící se bestie, ve kterém se Divadlo Husa na provázku rozhodlo zkoumat možnosti a limity českého humoru, jeho formy a také jeho dopady na společnost i jednotlivce.
Co se stane, když se Zdeněk Troška vloudí do divadla, které okupuje vystrašený šéf Pardál Oslizlý, bláznivý režisér, zamilovaná dramaturgyně a herecké bestie? Divadlo se propadne do temných hlubin. Naštěstí, se ještě před naprostým zničením divadla stihnou evakuovat všichni diváci i divadelníci. Rozehrané představení tedy může pokračovat, ale již v naprosto jiné formě a mimo divadlo.
První část představení se odehrává v divadle a ukazuje nám jeho rozklad zevnitř, neboť zde potkáváme šíleného režiséra, který v naprostém amoku láme nad divadlem hůl a volá Troškovi, aby mu napsal hru, na kterou by mu lidi do divadla chodili. Nacházejí se zde rovněž nespokojení herci, kteří nevidí smysl už ani v loutkovém divadle natož pak v činohře. Tyto zákulisní scénky se prolínají s rozhovorem se Zdeňkem Troškou, jehož vliv na kulturu a především divadlo začíná narůstat. Dokonce se později stává šéfem v Národním divadle. V tuto chvíli není již kam dál jít a v divadle nastává apokalypsa. Diváci i aktéři jsou vyhnáni ven z divadla, kde je odehrána druhá část představení, která s tou první nemá zdánlivě nic společného – příběh, který formálně i tematicky čerpá z komedie dell‘arte. Co víc si od Brna v Praze přát než průvod Celetnou ulicí a pouliční divadlo, plné výborně zvládnutých akrobatických kousků, na Ovocném trhu s kulisami Stavovského divadla.
Obě části jsou propojeny dívkami z mužského pěveckého sboru Láska opravdivá, které pečují o své truhlíky muškátů s popěvkem z cyklu filmů Slunce, seno… v první části tvoří jakýsi sbor, který dotváří „troškovskou“ atmosféru a ve druhé pak působí jako těžce rušivý prvek, který nedovolí hercům v klidu odehrát svůj nazkoušený kus. „Troškovský“ nátlak postupně narůstá a vrcholí zjevením se zástupu Trošků v oknech Stavovského divadla, ze kterého shlížejí na Ovocný trh, na nějž doputoval průvod z divadla a kde se druhá polovina představení odehrává. Celá inscenace pak vrcholí přípitkem na divadlo a na okamžik se zdá, že by i mohlo triumfovat nad tímto kýčem, ale toto zdání je v mžiku shozeno dovětkem k přípitku: „to nemá cenu“.
Morávkova Dvojí proměna tedy ukazuje, jak se velmi rychle mohou zbortit křehké divadelní formy, které jsou již, pod náporem komerce, prohnilé. Ukazuje rozklad divadla jak zevnitř, tak zvenčí, a volá po reformě, která se bude navracet ke starším formám divadla. Kromě této vážnější linie je Dvojí proměna především zábava. Je to inscenace, která velmi nenásilně a výborně pracuje s divákem a nechává ho spolupodílet se na výsledném tvaru.
H. Krejčí: Dvojí proměna
režie: Vladimír Morávek, dramaturgie: Simona Petrů
režie: Vladimír Morávek, dramaturgie: Simona Petrů
Dvojí proměna aneb Divadelní apokalypsa ve dvou částech
Inscenace Vladimíra Morávka Dvojí proměna aneb kuřátko a obilí je epilogem cyklu Smějící se bestie, ve kterém se Divadlo Husa na provázku rozhodlo zkoumat možnosti a limity českého humoru, jeho formy a také jeho dopady na společnost i jednotlivce.
Co se stane, když se Zdeněk Troška vloudí do divadla, které okupuje vystrašený šéf Pardál Oslizlý, bláznivý režisér, zamilovaná dramaturgyně a herecké bestie? Divadlo se propadne do temných hlubin. Naštěstí, se ještě před naprostým zničením divadla stihnou evakuovat všichni diváci i divadelníci. Rozehrané představení tedy může pokračovat, ale již v naprosto jiné formě a mimo divadlo.
První část představení se odehrává v divadle a ukazuje nám jeho rozklad zevnitř, neboť zde potkáváme šíleného režiséra, který v naprostém amoku láme nad divadlem hůl a volá Troškovi, aby mu napsal hru, na kterou by mu lidi do divadla chodili. Nacházejí se zde rovněž nespokojení herci, kteří nevidí smysl už ani v loutkovém divadle natož pak v činohře. Tyto zákulisní scénky se prolínají s rozhovorem se Zdeňkem Troškou, jehož vliv na kulturu a především divadlo začíná narůstat. Dokonce se později stává šéfem v Národním divadle. V tuto chvíli není již kam dál jít a v divadle nastává apokalypsa. Diváci i aktéři jsou vyhnáni ven z divadla, kde je odehrána druhá část představení, která s tou první nemá zdánlivě nic společného – příběh, který formálně i tematicky čerpá z komedie dell‘arte. Co víc si od Brna v Praze přát než průvod Celetnou ulicí a pouliční divadlo, plné výborně zvládnutých akrobatických kousků, na Ovocném trhu s kulisami Stavovského divadla.
 |
| Dvojí proměna // zdroj: Divadlo Husa na provázku |
Obě části jsou propojeny dívkami z mužského pěveckého sboru Láska opravdivá, které pečují o své truhlíky muškátů s popěvkem z cyklu filmů Slunce, seno… v první části tvoří jakýsi sbor, který dotváří „troškovskou“ atmosféru a ve druhé pak působí jako těžce rušivý prvek, který nedovolí hercům v klidu odehrát svůj nazkoušený kus. „Troškovský“ nátlak postupně narůstá a vrcholí zjevením se zástupu Trošků v oknech Stavovského divadla, ze kterého shlížejí na Ovocný trh, na nějž doputoval průvod z divadla a kde se druhá polovina představení odehrává. Celá inscenace pak vrcholí přípitkem na divadlo a na okamžik se zdá, že by i mohlo triumfovat nad tímto kýčem, ale toto zdání je v mžiku shozeno dovětkem k přípitku: „to nemá cenu“.
Morávkova Dvojí proměna tedy ukazuje, jak se velmi rychle mohou zbortit křehké divadelní formy, které jsou již, pod náporem komerce, prohnilé. Ukazuje rozklad divadla jak zevnitř, tak zvenčí, a volá po reformě, která se bude navracet ke starším formám divadla. Kromě této vážnější linie je Dvojí proměna především zábava. Je to inscenace, která velmi nenásilně a výborně pracuje s divákem a nechává ho spolupodílet se na výsledném tvaru.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.