Vytvořit inscenaci, která bude zábavná pro děti, bude k nim mluvit jejich jazykem a o jejich problémech, a která bude zároveň nesentimentálně zábavná pro dospělé, je občas inscenátorský oříšek. Nebojsa režisérky Evy Leinweberové v Divadle Minor je ovšem ideálním rodinným představením.
Před diváky se odvíjí jednoduché klasické pohádkové schéma. Princezna se doslechla o stromu Ponožkovníku, který jí má najít ženicha. Jakási kouzelnice, možná duše stromu, která má oči všude (doslova), ji promění ve vlčici. Dva princové – Kašpar a Krasoň – a jeden vesnický chlapec Nebojsa (variace na zmoudřelého hloupého Honzu), musí splnit tři úkoly, při nichž je zkoušen jejich charakter, aby princeznu vysvobodili. Režisérka jej zasazuje do současnosti, nevidíme tedy žádné historizující oblečení, ani univerzální pohádkové kulisy.
(...)
Herci se nepitvoří, zbytečně nepřehrávají (pokud to není smyslem jejich role). Andrej Polák postavu Krasoně hraje s nejviditelnější nadsázkou, lehce karikuje, nejvíce také komunikuje s dětmi. Neustále se češe a upravuje, je přepjatý, čímž vyjadřuje sebestřednost a rozmazlenost postavy. Mikuláš Čížek je velmi aktivní typ - neustále se pohybuje, běhá, šplhá, bojuje. Jeho Nebojsa je obyčejný kluk a záměrně nevyniká. Za nejlepší považuji výkon Jiřího Knihy. Většinou trapné (ale v této situaci vtipné) fóry říká s frajerskou suverenitou. Čím více graduje děj, tím více se mění jeho výraz. Ke konci je až sarkastický, zlý, sobecký a povýšený. Když Nebojsovi říká: Já jsem tady princ, ty se vrať na Vysočinu a najdi si nějakou traktoristku, je v Knihově hlase slyšet skutečná touha ublížit a ponížit.
Herci se nepitvoří, zbytečně nepřehrávají (pokud to není smyslem jejich role). Andrej Polák postavu Krasoně hraje s nejviditelnější nadsázkou, lehce karikuje, nejvíce také komunikuje s dětmi. Neustále se češe a upravuje, je přepjatý, čímž vyjadřuje sebestřednost a rozmazlenost postavy. Mikuláš Čížek je velmi aktivní typ - neustále se pohybuje, běhá, šplhá, bojuje. Jeho Nebojsa je obyčejný kluk a záměrně nevyniká. Za nejlepší považuji výkon Jiřího Knihy. Většinou trapné (ale v této situaci vtipné) fóry říká s frajerskou suverenitou. Čím více graduje děj, tím více se mění jeho výraz. Ke konci je až sarkastický, zlý, sobecký a povýšený. Když Nebojsovi říká: Já jsem tady princ, ty se vrať na Vysočinu a najdi si nějakou traktoristku, je v Knihově hlase slyšet skutečná touha ublížit a ponížit.
(...)
Nebojsa má tempo, nenudí a je napínavý. Děti se mají s kým ztotožnit (holčičky s princeznou, chlapečci s Nebojsou). Budou rozumět charakterům, příběhu, budou stále překvapováni novými podněty. A ještě měsíc budou na rodiče pokřikovat: Takovej fór, ne?
Nebojsa má tempo, nenudí a je napínavý. Děti se mají s kým ztotožnit (holčičky s princeznou, chlapečci s Nebojsou). Budou rozumět charakterům, příběhu, budou stále překvapováni novými podněty. A ještě měsíc budou na rodiče pokřikovat: Takovej fór, ne?
Celá reflexe vyšla na blogu Divadelních novin. Čtěte TADY.
(Psáno z premiéry 10. dubna 2016)
DIVADLO MINOR – Eva Leinweberová: Nebojsa. (režie a scénář Eva Leinweberová, dramaturgie a texty písní Jan Tošovský)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.