8. ročník divadelní přehlídky nejen pro teenagery
Míra Dušín (kterému všichni říkají Mirku), ten druhej, věčný patlal Rychlonožka a ten nejmladší... Červenáček. Jo a JINDRA HOJER!!! „Šípácký“ příběh, který zpochybňuje nedotknutelné modly a přesto ukazuje důležitost hrdinství. Inscenace Rychlé šípy RELOADED režiséra Janka Lesáka ze Západočeského divadla v Chebu přivádí na jeviště dnes již klasické komiksové/románové hrdiny Jaroslava Foglara. Pravda, o několik let zestárli, mají manželky, děti, psy a rybičky a jejich životy se jakýmsi způsobem podřídily dospělosti a době. Jsou však připraveni se švihadlem u pasu na další dobrodružství zahrnující vše, co známe z knižní předlohy - ježka v kleci, létající kolo, žluté špendlíky, Bratrstvo kočičí pracky, Mažňáka i Losnu.
Příběh je velmi jednoduchý. Prostřednictvím krádeže ježka v kleci z muzea, pomocí provázku a magnetu, spojí umírající Jestřáb starou partu. Není jim však už náct a jejich staré ověřené postupy dnes již nefungují. Z lochu, kam se kvůli ježkovi dostávají, je dostane „velké politické zvíře“, ztroskotanec Losna. Ten Šípáky zároveň prosí o pomoc ve volbách, kde stojí proti zámožnému „mafiánovi“ Mažňákovi. Během snahy dostat Losnu na Hrad zjišťují, že v České republice již neexistují hrdinové, ke kterým by se lidé mohly upínat, a ta tak spěje k zániku.
V pomyslné první části jde především o zpochybnění hrdinských ideálů. Mirek Dušín, Jarka Metelka, Rychlonožka, Červenáček a Jindra Hojer zde již nejsou těmi skvělými Hochy od Bobří řeky, kteří si dokážou poradit s každou nepravostí a vyřešit ji naprosto čestně. Jsou to lidé se svými vlastními životy, které na sebe začnou narážet. Velmi výbušnou látkou je právě jejich minulost, z níž sice už dávno vystřízlivěli, ale se kterou se ne úplně vyrovnali. Všichni byli a stále jsou nespokojeni se svou rolí v klubu a často i se svými vlastnostmi, které jim byly Foglarem napsány. Jsou si totiž dobře vědomi toho, že byli komiksovými hrdiny, na což upozorňují nejen v hlavním ději, ale především ve svých osobních zpovědích. Ty jsou koncipovány jako medailonky v reality show. K předloze (komiksové) se inscenace vztahuje také svou vizuální podobou, neboť mimo jiné využívá stínohru. Na začátku je komiks dokonce promítán pomocí meotaru. Elegantně nám tak ukáže, co jsme mohli vidět „v minulých dílech“.
Od komiksu se inscenátoři také na chvíli uchylují k rozhlasové hře. Jedná se o moment Červenáčkovy rehabilitace, protože ostatní Šípáky vysvobodí z Mažňákova vězení. Celá scéna záchrany pomocí létajícího kola, které si Červenáček pořídil přes Amazon, se má odehrávat v divákově mysli. Scéna je nakonec zakončena přeletem makety kola nad hlavami diváků. Tento jednoduchý trik nabývá na síle díky předchozím několika minutám tmy. Mýty a ideály jsou zbořeny, jen aby mohly být v druhé půli znova vybudovány avšak na trochu jiných (možná „zkušenějších“) a možná i pevnějších základech. Zatímco se první půle snaží zdařilým způsobem popasovat s předlohou, další část se naopak snaží zachytit „aktuální“ politickou situaci. Kriticky pohlíží především na prezidentského kandidáta Mažňáka a objevuje se rovněž i divadelně ožehavá kauza uzavřeného divadla v Ústí nad Labem. Nejedná se však o nemístně vsazenou politickou satiru, ale naprosto logickou část příběhu, která ukazuje svět bez hrdinů.
Inscenace vzdává hold knižní předloze, ale dělá to celkem rafinovaně. Poté co vše s komikou pohaní a ukáže neživotnost naivních šípáckých příběhů, dokáže jejich naprostou nutnost v současném světě. Jasné a poměrně závažné aktuální téma je podáno akčně, dobrodružně a s velkou dávkou komiky a parodie.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.