VILOmeniny - divadelně-hudební festival pro děti a jejich rodiče
STRŽENI MAŠINOU
Třetí den VILOmenin zahájila inscenace Pinocchio divadla Toy Machine. Kus je určen dětem od tří let. Ačkoli se děti nechávají unést fantazií a energií protagonisty Tomáše Běhala, není od věci poukázat i na to, o čem se hraje.
Dramaturgie se zdá poněkud problematická. Tematická návaznost je nahodilá, s ní i hlubší motivace postav, ve výsledku pak tratí i celkové vyznění. Popisek v programu blíže definuje inscenaci slovy: „Někdy se může splnit nejnesplnitelnější sen, který můžete mít. Ale cesta k němu bývá dlouhá snad jako Pinocchiův nos.“ Otázkou však zůstává, kdo sní a o čem vlastně? Nabízí se, že jde o sen postavy Otce, který je na světě sám a proto sní o živém synkovi. Otec se však přímo na jevišti objevuje převážně na začátku, kdy o své osamělosti referuje a vyřezává si synka z větve, která se „náhodou“ objevila v jeho domě. Od té doby se o něm dozvídáme jen nepřímo - z vyprávění. Větší smysl tedy dává nahlížet tímto snem sen Pinocchiův, který je přítomný po celou dobu, a to sen stát se živým člověkem. Pro uskutečnění jeho přání, však nic (cíleně) nečiní.
Prvním tematickým spojovníkem je Pinocchiovo provinění se a nadcházející trest. Na svou nezodpovědnost doplácí tím, že je komickou dvojicí hloupého Myšáka a prohnaného Lišáka okraden. Formu pochybení-trest střídá neštěstí. Pinocchio je proměněn v osla a prodán do cirkusu, kde zachraňuje baletku Olinku zpod tyranie krutého cirkusáka Brutalliosa. Jeho hlubší motivace logicky vycházející z toho, co se mu přihodilo, je však poněkud nejasná. Poučil se, že má být zodpovědný, nemá lhát, nemají se bít ženy a na závěr „mimoděk“ zachraňuje svého otce. Nabízí se tak odvážná interpretace: tím, že se naučil těmto věcem, nabyl jakési lidskosti, a proto je odměněn tím, že je vílou Modrovláskou zbaven svého dřevěného těla a stává se člověkem – hercem. Vzhledem k tomu, že je protagonistou – Pinocchiem na závěr přímo konstatováno: „Občas musíme udělat i to, co nechceme.“ jakožto hlavní poselství, zůstává vzhledem k předešlým tématům autorský záměr a hlavní výpověď poněkud nečitelná.
Inscenaci místo pevného tématu a jasné dramaturgické linie stmeluje herec Tomáš Běhal a strhává tak hlediště svojí nápaditostí, nábojem, pohotovými reakcemi a schopností improvizace ústící v četnou interakci s hledištěm. Právě interakce vzbuzuje nejbouřlivější reakce dětských diváků, stejně tak i citoslovce doprovázející různé gagy, zpěv při příchodu a odchodu postav a dětem oblíbené pitvoření se (v dobrém slova smyslu). Po skončení představení je divákům umožněno nahlédnout do „zákulisí“ a prohlédnout si loutky. A to je pravděpodobně to hlavní. Přes zmíněné nedostatky pracuje inscenace záměrně s tím, aby se děti bavily, získaly vztah k divadlu, k loutkám. Ideálně aby návštěvu divadla nebraly jako něco, co občas musíme udělat, ačkoli nechceme. A to se Toy Machine bezpochyby podařilo.
-- Tomáš Blatný
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.