Pravidelným seminářem naší katedry je mj. Kritický seminář pod
vedením doc. Petra Christova, Ph.D., na kterém mnohdy vznikají dobré
texty. Byla by však škoda našeho "šuplíkového" psaní, které má sloužit k
seminářové (sebe)reflexi, podrobení zraků kolegů a různorodým
praktickým zadáním až po samotný výstup, nevyužít. Pokračujeme tak dalším
z cyklů z naší alma mater. Tentokrát drobné glosičky, které se věnují přehlídce ZARÁS, kam naše katedra letos vyrazila.
Ve Zlíně a Uherském Hradišti se 5. – 9. prosince konal 1. ročník (po minulém nultém) divadelního festivalu ZARÁS, na kterém se sešli osobnosti z oblasti divadla a společně se studenty divadelních oborů (Divadelní věda FF UK, činoherní herectví, režie a dramaturgie JAMU) se snažili vést debatu nad shlédnutými představeními. Zde jsou krátké reflexe k inscenacím, které jsem měl možnost shlédnout.
*******
ZLATÝ DRAK
Bílé obličeje, vyřčené scénické poznámky, necharakterní postavy. Na jevišti se odehrává jakýsi příběh několika lidí z jednoho domu, kde sídlí vietnamská restaurace Zlatý drak. Co je to za příběh, mi ovšem uniká. Zcizovacích prostředků je mnoho a hrnou se na mě tak intenzivně, že až rozostřují vnímání. Zcizení tedy dosáhne svého cíle a já děj neprožívám, ale kvůli jeho síle už nedokážu splnit jeho druhý požadavek, tedy nerozumím ději ani tématu. A tak se jen dívám na podivné situace odehrávající se na jevišti a připadám si jako cizinec, který se snaží pochopit, o co vlastně jde.
Slovácké divadlo / autor: Roland Schimmelpfennig / režie: Michal Zetel
MARVINŮV POKOJ
Opět se mi potvrdilo, že i tak banální věc jako sezení v jedné z posledních řad v divadle je stěžejní. „Dobrý herec zaplní celý prostor divadla. Nesejde na tom, kde divák sedí.“ říká jeden z odborníků na diskuzi. Netroufal bych si však tvrdit, že na jevišti stáli špatní herci, chyba bude pravděpodobně v režii. Nemožnost přiřadit si k postavě obličej ji odosobňuje a nedává mi možnost postavu poznat. Přidává se k tomu zasazení hry do neurčitého chladného prostoru, ve kterém je pouze místnost ve tvaru krychle. Mám pocit, jakoby se v té krychli dělo něco o moc zajímavější, než se děje na scéně mimo ni. Chci se podívat do té krychle.
Slovácké divadlo / autor: Scott McPherson / režie: Michal Zetel
PLATONOV – Ztratil Hospodin trpělivost?
Když jsem si Platonova přečetl, zaujala mě pouze drzá filosofující hlavní postava. V textu jsem neviděl převelikou možnost k zajímavému inscenování. Zprvu mě proto příjemně překvapila inscenace, která si text zotročuje a dělá si Platonova značně po svém. Zajisté je potřeba vypíchnout herecký výkon Tomáše Šulaje v titulní roli, který je obdivuhodný svou dynamičností i přes téměř nepřetržitou přítomnost na jevišti po celé představení. Hlavní postava na utáhnutí celé inscenace však nestačí. Navíc se nám průběžně dostává trapných vtípků a celé představení zdá se ospalé, nepůsobivé.
Slovácké divadlo / autor: A. P. Čechov / režie: Břetislav Rychlík
MĚSÍC NAD ŘEKOU
Energická a do „Kdovíků“ (postavičky z Grinche, pozn. red.) stylizovaná první půlka se skvělým temporytmem mě upřímně baví. Po necelé hodině následuje přestávka a já se těším na druhou půlku. Dá to rozum, že by se tempo z první půlky nedalo udržet po celou hru, je to ovšem mírné zklamání, když se náhle zvážní postoj režie a postavy se počínají hrát civilně. Rozčarování z této změny však postupem děje naštěstí mizí, neboť ono civilní hraní je přesně potřeba do druhé vážnější půlky, a tak to nakonec celé dává smysl.
Slovácké divadlo / autor: Fráňa Šrámek / režie: Anna Petrželková
JÁ, BAŤA
Velká scéna a na ní velká osobnost. Dokumentární drama na diskuzi rozpoutává debatu o desinterpretaci faktů, neboť těch je v představení o osobě Jana Antonína Bati a jeho životě mnoho. A tak to ve mně jakožto v pouhém návštěvníkovi Zlína nerezonuje tak, jako je tomu nejspíš u obyvatel Baťova rodného města. Odcházím ale se značným poznáním a to je určitě jeden ze záměrů inscenace.
Městské divadlo Zlín / autor: Peter Pavlac / režie: Patrik Lančarič
RASKOLNIKOV – přešetření
Pitva! Ani ne tolik Dostojevského románu Zločin a trest, jehož je inscenace adaptací, ale pitva hmoty. Alternativně loutkové divadelní představení zaujalo především prací s materiálem a využitím jeho potenciálu, jako když je třeba dřevo opracováváno sekyrkou či ohněm přímo na scéně. Neožívají jen výtvarně skvostné loutky, ale i obyčejné dřevěné špalky. Situace, kdy špalky postupně chodí za lehkou „špalkou“ (prohoď „p“ a „l“) a vykonávají na ní jednotlivé sexuální polohy, není trapně dětinská ani příliš sprostá a díky oduševnělým špalkům si podržuje mírnou perverznost. Přešetření případu Raskolnikova je tak i pro nepoučeného diváka poutavá podívaná, při které jakoby o děj ani nešlo.
Městské divadlo Zlín / autor: Jiří Jelínek a Vladimír Fekar / režie: Jiří Jelínek
-- Vojtěch Smetana
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.