#3NÁCT: Tajný deník Adriana Molea

9. ročník divadelní přehlídky nejen pro teenagery

Divadlo v Dlouhé, Praha

S. Townsendová: Tajný deník Adriana Molea

režie: Miroslav Hanuš

TROCHU UPŘÍMNÉ NOSTALGIE Z ÚST CYNIKOVÝCH

Prosím všechny, kteří si otevřeli tento text v domnění či snad naději, že jde o recenzi na inscenaci Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a ¾ z Divadla v Dlouhé, nechť jej buď za a) zavřou, nebo za b) připraví se na to, že nepůjde o recenzi. Pokud se rozhodnete psát o divadle, zřejmě se dostanete do situace, kdy budete muset napsat na něco, na co se vám psát tak úplně nechce. Důvodů může být řada – nepochopili jste, opili jste se, nebavilo vás to, nevíte, co si o tom myslet, nebo prostě nevíte, co napsat. V případě inscenace Divadla v Dlouhé jsem se dostala do situace „nevím, co napsat“. Nečtěte v tom prosím cokoli negativního či snad hanlivého. Nevím, co napsat, protože se potkalo několik faktorů, které ovlivnily mé divácké a kritické vnímání Tajného deníku.

Když mi bylo asi třináct, hrála se v tehdy ještě Středočeském divadle Kladno inscenace Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a ¾ (premiéra 2006, derniéra 2009). Viděla jsem ji několikrát a nesmírně mě bavila, na to konto mi dokonce máma koupila i skvělou knížku Sue Townsend, podle níž divadelní adaptace vznikla. Tehdy ji na Kladně režíroval a texty k písním napsal Miroslav Hanuš. Ohlédla jsem se zpět do doby, kdy jsem chodila jakožto „kladeňák“ do Středočeského divadla, v době, kdy tam byl umělecký šéf Petr Svojtka (2002 – 2006). Zjistila jsem, že tam Miroslav Hanuš režíroval další mnou tehdy oblíbené inscenace: Balada pro banditu, Kdekdo to rád horké a samozřejmě nejbáječnější a na Kladně troufám si říci nejlegendárnější Šakalí léta (cédéčko s písničkami mám pořád schované). Režie Miroslava Hanuše mě tedy provázely pubertálním rozkoukáváním se po smyslu a nesmyslu divadla.

I Tajný deník v Dlouhé je v režii Miroslava Hanuše. Co si vybavuji, od kladenské verze se Hanuš v té pražské příliš neodklonil. Stále je to rodinný komediální muzikál o Adrianovi, kterému je 13 a ¾, je intelektuál a má to v rodině fakt těžký. Jenom mi to tehdy přišlo všechno tak nějak vtipnější. Tím se dostávám k tomu, proč nevím, co napsat. Já totiž – ve vší úctě a pokoře – nejsem absolutně cílová skupina této inscenace. V podstatě jsem na ni moc stará – pubertální starosti Adriana jsou mi už cizí, ačkoli nepochybuji, že u teenagerů jeho postava rezonuje, neboť řeší problémy pro tento věk aktuální – a zároveň moc mladá, protože vzpomínat nostalgicky na 80. léta jaksi nemůžu, když jsem ročník 95. Ale zase jsem si mohla zavzpomínat, jak mě to všechno hrozně bavilo, když mi bylo třináct.

I přes to jsem se bavila dobře. Townsendové text a Hanušova dramatizace jsou zatraceně vtipné, herecký soubor Divadla v Dlouhé je sehraný, kvalitní a je hudebně opravdu velmi zdatný, inscenace nemá těžký zadek a šlape a Eva Hacurová moc hezky zpívá. Do divadla může přijít celá rodina a bude z něj odcházet pravděpodobně spokojená. Stráví spolu pěkný večer. Přesně takový, jaký jsem kdysi já trávila s rodiči ve společnosti třeba právě Hanušových Šakalích let. I tohle je přece důležité. Takže to byla taková pěkná tečka za Festivalem 13+ a já za ni děkuju.