9. ročník divadelní přehlídky nejen pro teenagery
absolventi KALD DAMU, Praha
GOON: Krvavá pomsta!
inscenační tým: D. Kranich, A. Týmal, J. Strýček
GOON: Krvavý myšmaš!
Autorská inscenace absolventů KALD DAMU GOON: Krvavá pomsta! zůstává svou poetikou věrná komiksové předloze, divák je hned v prvních vteřinách dynamicky stržen do světa gangů, zmutovaných příšer, prohnilého velkoměsta a hlavního (anti)hrdiny s bekovkou „traumatizovaného hrůznými zážitky z dětství“. Rozjíždí se parodie ve stylu krátkometrážního snímku Kung Fury – slátá dohromady páté přes deváté, vyhání původní žánr do extrému a staví jej na hlavu. Poslepované pásmo odkazů na komiksy, filmy, všemožné gamesy, aktuální a ryze české události, prošpikované hrou s jazykem a slovíčky. Je to odlehčený žánr, který si bere na mušku cokoli mu přijde do cesty, s hravostí, fantazií a humorem nekorektním až na samou hranu diskutabilnosti.
Veledrsný Goon s drásavou minulostí se vydává pomstít svou kdysi zavražděnou tetičku, musí se však spíše než se slizkými zombíky vypořádat s přehršlí tvůrčích nápadů, kterými je inscenace napěchována. Děj postrádá jednotnou dramaturgii, konceptem se zdá být karikatura žánru nacpaná tolika fóry, kolik nás jen napadne. A že je to široce pojatý humor, od inteligentních vtipů, které musí divák domyslet, až po gagy natolik prvoplánové a banální, že působí spíše jako vata, aby postavy měly vůbec nějaký text. To podle mě souvisí s nejasným zacílením celé inscenace, která je oficiálně určena divákům 14+. Mnoho fórů je však natolik politických, že rezonují – a velmi dobře – v dospělém publiku, ale teenageři jsou velmi nejistými adresáty. A naopak – řada je jich tak nezáživných (zejména „pitvoření“ loutek a jejich rádobyvtipné komentáře), že by snad pobavily publikum kolem deseti let, pro ty je však inscenace vzhledem k nastavené míře vulgarity nevhodná.
Goon se tak jakoby snaží být divadlem pro mladé publikum, ale ve skutečnosti si nemůže pomoci být spíš pro mladé dospělé. Ke zvážení také je (a zde si sama autorka reflexe není jista vůbec ničím), jak moc se svět Goona, GTAčka, PCmana a dalších, skutečně dotýká současného patnáctiletého publika a jak moc je pouze nostalgickým návratem do puberty naší vlastní generace. Jde o problém na veškeré tvorbě pro mládež nejtěžší a nejzrádnější – i těch pouhých deset let už totiž znamená velký rozdíl.
Inscenace má tedy řadu háčků a možností kam ji posouvat. Jako absolventská práce KALD DAMU nezapře svou hlavní podstatu – osvědčit především zvládnutou práci s loutkou, schopnost o ní přemýšlet a hledat pro ni nové podoby a cesty, bez nároků na důmyslnou dramaturgii či práci s textem. A právě to je zároveň největší předností celé inscenace a přínosem zejména v divadle pro mládež. Je totiž přehlídkou kvalitní moderní loutkařiny, důvtipné scénografie a využívání zcizovacího efektu. Dospělý divák možná odchází napůl pobaven a napůl rozpačit, ale puboš odchází minimálně s představou, co vše dnes znamená loutkové divadlo a že k popkultuře přelomu tisíciletí nemá vůbec daleko.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.