Mezinárodní den divadla v Kampusu Hybernská (HYB)
Mezinárodní (někdy též Světový) den divadla si připomínáme již od roku 1961, kdy byl ustanoven. Za jeho vznikem stojí Mezinárodní divadelní institut (International Theatre Institute – ITI), který navíc letos slaví své sedmdesáté výročí. A letos poprvé se příznivci divadla mohli mj. setkat také v Kampusu Hybernská (HYBu), kde pod záštitou Katedry divadelní vědy FF UK v Praze vznikl žánrově pestrý program. Divadlo je jako univerzita. Rozmanité, živé, komunikující. Jak událost probíhala a co bylo v tento „oslavný“ den k vidění se dočtete v našem malém ohlédnutí.
Úvodního slova a představení nejen prostoru, ale i (pro nás a mnohé další) významného dne se ujal Petr Christov (teatrolog, překladatel, pedagog a současný proděkan pro přijímací řízení a vnější vztahy FF UK), s doplněním toho, co v průběhu pozdního odpoledne a večera na diváky čeká. Jeho úlohu později převzala koordinátorka události a celého programu Nicol Škvarová (ano, naše Nicol). Ústy herečky Anne-Françoise Joseph poté zaznělo letošní poselství Simona McBurneyho, kterým bylo vše oficiálně zahájeno. Letošní rok (nejen pro MDD, ale i pro výročí ITI) však neměl jediného „ambasadora“. Těch bylo i se zmíněným celkem pět a plná znění jejich slov si můžete přečíst zde. A nyní již k jednotlivým a žánrově rozličným bodům programu k tomuto divadlu věnovanému dni.
Malé divadlo kjógenu | Z Čech do Japonska s MDK
Veronika Holečková
Setkat se v dnešní době alternativních divadel a všemožných okrajových žánrů s mimoevropskou komickou divadelní formou, jenž je vystavěna na přes 600 let starých pravidlech a konvencích, zní mírně utopisticky. Na festivalu k Mezinárodnímu dni divadla se tato pomyslná utopie stala skutečností. Řeč je o japonském kjógenu, který divákům představilo Malé divadlo kjógenu s průvodním slovem Ondřeje Hýbla.
Kjógen, v překladu „bláznivá“ či „uměle vyšperkovaná“ hra je komediální (lidovou) fraškou, která se v Japonsku objevila již v polovině 14. století, a prostřednictvím tradic byl tento žánr zachován a hraje se dodnes. Kjógen v pravém slova smyslu je ve skutečnosti pouze komickou mezihrou vloženou mezi dvě jiné hry tradičního japonského divadla Nó.
Originalita MDK spočívá v jedinečnosti výskytu v České republice. Jako jediné divadlo se věnují nastudování tradičních kjógenů, a na vzniku této unikátní české odnože se podíleli dramaturg, režisér a mim Hubert Krejčí, společně se zmíněným japanistou Ondřejem Hýblem. Úvodní přednáška divákům představila svět kjógenu, jehož česká obdoba přebírá originální japonské principy zvané „kata“. Kata neboli „tvar“, je soubor pravidel a konvencí, jak a jakým způsobem se mají herci chovat, tvářit, intonovat a pohybovat po scéně. Základem této formy je primitivní, přímočarý děj, který se odvíjí od velmi bizarní situace, jenž je podstatou komiky kjógenu. Pravou jiskru celému ději dodávají herci užitím striktně daných hereckých technik, které spočívají v projevu niterních emocí dohnaných ad absurdum. Principy kata v praxi mohli diváci zhlédnout v krátké frašce Kódži (Mandarinky), vyprávějící příběh sluhy, který svému pánovi snědl tři mandarinky, co od něj dostal na hlídání.
Kjógen, v podání Ondřeje Hýbla a Michala Chovance, byl potěchou pro divácké oko i ucho. Herci k představení využili jeden originální a jeden „po domácku“ vytvořený kostým, přičemž podoba, vzor a barva každé části kostýmu byla dána nejen postavením (pán a sluha), ale také ročním obdobím. MDK také přebírá i ráznou japonskou intonaci, která v našem jazyce působí nepřirozeně, především kvůli důrazu na každé druhé slabice. Uměle vyvolaná intonace je však utlumena svou komickou působivostí. Po představení se Ondřej Hýbl ujal workshopu, na kterém se všichni zúčastnění naučili nejen základní postoj, ale i smích a pláč, což jsou typické prvky pro herectví kjógenu. Na závěr byla kolektivně sehrána etuda o „shazování a následném jezení kaki ze stromu“, jenž účastníkům umožnila prakticky si vyzkoušet (pro nás) neobvyklé divadelní principy.
Ačkoliv je povědomí o kjógenu v České republice relativně malé, herci MDK se stále snaží rozšířit své pole působnosti, a proto mají diváci znalí i neznalí možnost tuto unikátní formu „mluveného muzikálu“ spatřit například hned 5. dubna v Kavárně Trojka v Brně nebo 24. dubna v Divadle Na Prádle v Praze.
Kjógen, v překladu „bláznivá“ či „uměle vyšperkovaná“ hra je komediální (lidovou) fraškou, která se v Japonsku objevila již v polovině 14. století, a prostřednictvím tradic byl tento žánr zachován a hraje se dodnes. Kjógen v pravém slova smyslu je ve skutečnosti pouze komickou mezihrou vloženou mezi dvě jiné hry tradičního japonského divadla Nó.
Originalita MDK spočívá v jedinečnosti výskytu v České republice. Jako jediné divadlo se věnují nastudování tradičních kjógenů, a na vzniku této unikátní české odnože se podíleli dramaturg, režisér a mim Hubert Krejčí, společně se zmíněným japanistou Ondřejem Hýblem. Úvodní přednáška divákům představila svět kjógenu, jehož česká obdoba přebírá originální japonské principy zvané „kata“. Kata neboli „tvar“, je soubor pravidel a konvencí, jak a jakým způsobem se mají herci chovat, tvářit, intonovat a pohybovat po scéně. Základem této formy je primitivní, přímočarý děj, který se odvíjí od velmi bizarní situace, jenž je podstatou komiky kjógenu. Pravou jiskru celému ději dodávají herci užitím striktně daných hereckých technik, které spočívají v projevu niterních emocí dohnaných ad absurdum. Principy kata v praxi mohli diváci zhlédnout v krátké frašce Kódži (Mandarinky), vyprávějící příběh sluhy, který svému pánovi snědl tři mandarinky, co od něj dostal na hlídání.
 |
| MDD 2018 - Malé divadlo kjógenu // foto: Adéla Prášilová |
Kjógen, v podání Ondřeje Hýbla a Michala Chovance, byl potěchou pro divácké oko i ucho. Herci k představení využili jeden originální a jeden „po domácku“ vytvořený kostým, přičemž podoba, vzor a barva každé části kostýmu byla dána nejen postavením (pán a sluha), ale také ročním obdobím. MDK také přebírá i ráznou japonskou intonaci, která v našem jazyce působí nepřirozeně, především kvůli důrazu na každé druhé slabice. Uměle vyvolaná intonace je však utlumena svou komickou působivostí. Po představení se Ondřej Hýbl ujal workshopu, na kterém se všichni zúčastnění naučili nejen základní postoj, ale i smích a pláč, což jsou typické prvky pro herectví kjógenu. Na závěr byla kolektivně sehrána etuda o „shazování a následném jezení kaki ze stromu“, jenž účastníkům umožnila prakticky si vyzkoušet (pro nás) neobvyklé divadelní principy.
Ačkoliv je povědomí o kjógenu v České republice relativně malé, herci MDK se stále snaží rozšířit své pole působnosti, a proto mají diváci znalí i neznalí možnost tuto unikátní formu „mluveného muzikálu“ spatřit například hned 5. dubna v Kavárně Trojka v Brně nebo 24. dubna v Divadle Na Prádle v Praze.
Ochutnávka francouzského divadla - Sněz tu žábu | Apéro vol. 2
Lukáš Křížek
Minulý rok předcházel třetímu ročníku festivalu francouzského divadla Sněz tu žábu / Mange ta grenouille drobný aperetiv s Valérií Mréjen, o kterém se můžete dočíst v ohlédnutí Apéro s Valérií Mréjen. V rámci Mezinárodního dne divadla proběhl pak letos exkluzivní divadelní trailer na další chystaný ročník, který se uskuteční 10.-13. května, opět ve Studiu ALTA a my budeme znova u toho. #SnězTuŽábu2018
V lehce inscenovaném, drobně a vkusně autorsky pojatém čtení ve vaně, představila Anne-Françoise Joseph lákavou ochutnávku textů, které byly přeloženy a jsou připravovány pro čtvrtý ročník festivalu. A já vám, nejen z pozice šéfredaktora LE TISKu, ale i z pozice pozorovatele, který sledoval ostatní diváky - doslova zakousnuté do všech čtyř úryvků, mohu zaručit, že je se na co těšit. Doufám, že nejen zdejší zakousnutí, ale i vy, s námi v květnu dorazíte sníst další Žábu. Vzhledem k tomu, že o všem budeme již brzy psát více, tak nic dalšího neprozradím. Snad jen, že nás opět čekají vysoce kvalitní, čerstvé, dosud neuvedené, současné texty, které jsou pro mládež i dospělé, humorné i závažné, přemýšlivé i bizarní. Vždyť si stačí připomenout minulé ročníky - tady a tady.
A ještě jeden velice podstatný odstaveček...
To, že jsme na festivalu v roce 2016 založili bilingvní (cz-fr) zpravodaj LE TISK určitě víte. Stejně jako určitě víte, že na našem blogu najdete spoustu textů, které se reflektováním festivalu (též vzešlým z naší katedry, stejně jako MDD v HYBu) zabývají. Věděli jste ale také, že se letos festival poprvé „obrátí naruby“ a ve dnech 3.-7. dubna zaútočí skokem na krásné prostory Anis Gras? Na skok do Prahy / Fais un saut à Prague - to je název jedinečné odnože festivalu, která poprvé představí české autory a tvůrce ve Francii a vytvoří tak zrcadlový odraz našeho česko-francouzského festivalu. Více informací naleznete na stránkách a facebooku festivalu a brzy také již v novém, třetím ročníku zpravodaje, který bude k dispozici na čtvrtém ročníku festivalu. Těšíme se a vy? #stayŽába
V lehce inscenovaném, drobně a vkusně autorsky pojatém čtení ve vaně, představila Anne-Françoise Joseph lákavou ochutnávku textů, které byly přeloženy a jsou připravovány pro čtvrtý ročník festivalu. A já vám, nejen z pozice šéfredaktora LE TISKu, ale i z pozice pozorovatele, který sledoval ostatní diváky - doslova zakousnuté do všech čtyř úryvků, mohu zaručit, že je se na co těšit. Doufám, že nejen zdejší zakousnutí, ale i vy, s námi v květnu dorazíte sníst další Žábu. Vzhledem k tomu, že o všem budeme již brzy psát více, tak nic dalšího neprozradím. Snad jen, že nás opět čekají vysoce kvalitní, čerstvé, dosud neuvedené, současné texty, které jsou pro mládež i dospělé, humorné i závažné, přemýšlivé i bizarní. Vždyť si stačí připomenout minulé ročníky - tady a tady.
 |
| MDD 2018 - Sněz tu žábu a Anne-Françoise Joseph // foto: Adéla Prášilová |
A ještě jeden velice podstatný odstaveček...
To, že jsme na festivalu v roce 2016 založili bilingvní (cz-fr) zpravodaj LE TISK určitě víte. Stejně jako určitě víte, že na našem blogu najdete spoustu textů, které se reflektováním festivalu (též vzešlým z naší katedry, stejně jako MDD v HYBu) zabývají. Věděli jste ale také, že se letos festival poprvé „obrátí naruby“ a ve dnech 3.-7. dubna zaútočí skokem na krásné prostory Anis Gras? Na skok do Prahy / Fais un saut à Prague - to je název jedinečné odnože festivalu, která poprvé představí české autory a tvůrce ve Francii a vytvoří tak zrcadlový odraz našeho česko-francouzského festivalu. Více informací naleznete na stránkách a facebooku festivalu a brzy také již v novém, třetím ročníku zpravodaje, který bude k dispozici na čtvrtém ročníku festivalu. Těšíme se a vy? #stayŽába
A studio Rubín - Kuřácké nebe (režie: Lucia Kramárová)
O muškách, Vianovi a loutkách
Barbora Schneiderová
Viděli jste někdy dvě mušky táhnout za jeden provaz? Já také ne, ale viděla jsem o tom někoho dlouze hovořit. Závěrečným bodem programu k Mezinárodnímu dni divadla byla totiž inscenace Kuřácké nebe, kterou můžete běžně zhlédnout v A studiu Rubín.
Částečně loutková inscenace na motivy povídek Borise Viana nabízí nekonečnou koláž, ve které se střídá radostné blbnutí i závažnější monology o tom, že „je na světě elementární nedostatek štěstí, a přitom stačí tak málo“. Nedozvíme se sice jaké málo, ale výstup Adama Mensdorffa nás bude bavit minimálně po stránce herecké. Jenže energické herectví na srozumitelnou a kvalitní inscenaci nestačí. I když jsou účinkující (kromě Mensdorffa také Vojtěch Vávra a Lukáš Ruml) nadšení z možností, které jim loutky dávají, často s nimi nepřekračují hranici „cvičení“. Skoro všem výstupům chybí jakýkoli hlubší obsah a dramaturgickou linku, která by ona cvičení propojila, jsem nenašla. Je to škoda, protože herecky je hodinová inscenace, silně připomínající spíše klauzuru, zvládnutá skvěle. Loutka tu reprezentuje ozvláštnění jeviště a herecké práce, účinně zesměšňuje lidskou rutinu, ale nemůže nahradit práci dramaturgyně (Helena Jonášová), která měla možná pečlivěji promyslet, co chce jednotlivými dílky celé mozaiky sdělit. A uzavření baru, kde celý děj i začínal, nestačí.
 |
| MDD 2018 - Kuřácké nebe // foto: Adéla Prášilová |
Pokud lze v inscenaci najít něco z Viana, pak to bude nejspíš chaotický život a přístup k tvorbě. Pokud nám ovšem mělo Kuřácké nebe sdělit víc, neřku-li zesměšnit mýtus „normálního člověka“, jak píše autorský tým ve své anotaci, tak se jí to bohužel příliš nepovedlo. Do prostoru ne příliš vlídného pro divadlo ale soubor přinesl energií nabité výkony, které nás sice nedonutily hluboce se zamyslet nad každodenními rituály celé lidské společnosti, ale aspoň nás tím směrem pošťouchly. A v neposlední řadě nám herci ukázali, že množství vzhledově ne příliš pěkných loutek dokáže vybudit k několika zábavným etudám.
První setkání v univerzitním kampusu HYB u příležitosti Mezinárodního dne divadla se jistě vyvedlo a my děkujeme všem organizátorům i hostům, kteří se na tomto prvním (a doufáme, že ne posledním) ročníku podíleli, nejen za výtečné divadelní odpoledne a večer, ale i za to, že jsme mohli být u toho. Co dodat závěrem. Snad jen, že bychom také neměli zapomínat i na další podobné dny, které tomuto předcházejí. Ať už Světový den divadla pro děti a mládež, který si od roku 2000 připomínáme 20. března nebo Mezinárodní den loutkového divadla, který od roku 2002 připadá na 21. března. Čím více událostí o divadle, s divadlem a pro divadlo, tím lépe...
DOPROVODNÁ ODKAZOVÁTKA:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.