#SnězTuŽábu: Kredenc naživo

Sněz tu žábu, 4. ročník festivalu francouzského divadla

DEN PRVNÍ
Kredenc naživo

Už jste četli náš LE TISK? Sledujete naše paralelní zpravodajství zde na blogu? Všimli jste si útržků v Divadelních novinách? První den za námi.

*******

Kredencovitost kredence aneb rozmlátit věc s péčí
Vojtěch Smetana

V dětství jsme s kamarádem měli jedno slovo, kterému jsme se smáli zato, jak zní. V té době mě nenapadlo, že by to nějakou kredenc mohlo urazit. Vlastně mě to nenapadlo do té doby, než jsem viděl inscenaci Kredenc naživo, kde byla jedna kredenc urážena takovým způsobem, že ztratila svou kredencovitost. Znáte to, když vás někdo urazí, už se necítíte celý, kus vás chybí.

Přišli stěhováci, ale nenechte se rušit. Tak působí začátek inscenace, při kterém si (komická) dvojice pečlivě připravuje místo činu a divák tuší, že se budou dít velké věci. Dít se bude ale především jedna věc. Kredenc se děje, protože je naživo/u. Není to rekvizita, není to scéna, není to loutka, je to věc-aktér. Potýkáme se zde s neoduševnělou jednající věcí. A potýkají se s ní především „performeři“. Kredenc vrací každý úder a s každým úderem sama hraje. Jak se zachová, když se potká se sekerou nebo letící koulí, neví nikdo. Chvilková soutěž o pozornost mezi tancem a destrukcí může být jakýmsi testem lidského zaujetí. Nepředvídatelnost a nebezpečí udržují napětí. Diváci v prvních řadách s vyfasovanými brýlemi a bublinkovou fólií se nejspíš necítí o moc bezpečněji. Právě proto nás to baví, protože je to živé. Jsme svědky něčeho zpola nacvičeného, zpola samostatně plynoucího. Jedna společná událost, kde je materiálnost nematerialistická. Materialismus si věcí neváží, pojďme tedy zpět k věcem samým. Kredenc v rukách Pierra Meuniera a Raphaëla Cottina je sice rozmlácena na třísky, ale s péčí. Mají o ní starost, zkoumají ji, sahají na ni, přemýšlejí o ní, snaží se odhalit její kredencovitost. Heidegger by si praktickou ukázku své přednášky Věc asi takto nepředstavoval, ale sdělení tyto dvě díla (určitým způsobem) sdílejí. [...]

Celý text vyšel v prvním čísle LE TISKu, které naleznete tady.
Vyšlo také na webu Divadelních novin.