ZUŠ Lounských Praha – Jedinou cestou, jak vyléčit zranění duše, je vypovídat se… (choreografie: Tereza Herynková); Velký soubor ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary – (Ne)ztišená (choreografie: Petra Blau); Legarmm ZUŠ Klášterec nad Ohří – Možnost přijetí světla (choreografie: Olina Rambousková); TS Magdaléna Rychnov u Jablonce nad Nisou – Služebnice (choreografie: Magdaléna Pupík Relichová); Akordy ZUŠ Červený Kostelec – Místo (choreografie: Blanka Rejholdov)
***
Akordy ZUŠ Červený Kostelec – Krystalizace (choreografie: Blanka Rejholdová); Pantomima S. I. Brno – Na dálnici (choreografie: Josef Tichý); TS Flash Jaroměř – Částice ve vlnách (choreografie: Lenka Halašová, Jaroslava Škvorová); CUKR Rakovník – Cirkus Praha (choreografie: Eva Suková)
***
Nebaví mě tanec. Ani pantomima. A z loňského Bloku scénického tance a pantomimy si pamatuji jenom skvělou inscenaci Jola. Možná před ní i za ní byly nějaké jiné, nevím. Každopádně letošní Blok bych si mohla pamatovat. Až na pár výjimek mě překvapivě dost bavil.
Dalo by se říci, že první část – taneční choreografie z celostátní přehlídky scénického tance Tanec, tanec – měla i určitou dramaturgii. Tematicky se všech pět choreografií více či méně točilo kolem vztahu jedince ke společnosti a soukromých konfliktů. V druhé části – pantomimické choreografie z národní přehlídky pantomimy a pohybového divadla Otevřeno Kolín – byla pak dramaturgie dvojí. Dvě z představení (Krystalizace a Částice ve vlnách) byla pohybová, lyrická, pohrávající si s tělesným vyjádřením přírodních jevů. Další dvě (Na dálnici a Cirkus Praha) pak byly „čistokrevné“ pantomimy, jakési scénické mikropříběhy.
Všechna představení taneční části byla technicky dobře zvládnutá, s propracovanými a dynamickými choreografiemi, výrazně pracující s hudbou. V případě první choreografie, Jedinou cestou, jak vyléčit zranění duše, je vypovídat se… mě poněkud zarazil předlouhý název, který mi nenápadně implikoval trochu toho dušezpytu a patosu. Patos se sice v malé dávce dostavil, ale vlastě mi nijak nevadil, celá choreografie Terezy Herynkové ze ZUŠ Lounských Praha mi přišla velmi dynamická, nápaditá, efektní a monumentální. Choreografie až na jednu měly společnou jednu věc – vážnost. V žádné, kromě právě té jedné, choreografii Místa souboru Akordy při ZUŠ Červený Kostelec, nebyl humor. Což není výčitka. Ale právě Místa mě zaujala ze všech choreografií nejvíce právě tím, že choreografka Blanka Rejholdová zkombinovala téma hledání si vlastního místa v životě a ve společnosti s jemným ironizováním.
No a co se pantomimické části týče… tak jako docela dobrý, no. Nejvíc asi pantomima Na dálnici „nejvyzrálejšího“ brněnského souboru neslyšících Pantomima S. I., která byla inspirovaná a vytvořená na píseň Autobahn německého Kraftwerku. Pro mě jako pro dítě devadesátek je tahle písnička esencí 70. let a i celá pantomima se v jejich duchu nesla. Skvělé minimalistické herecké zpracování, vtipně vypointované, přesně provedené. Jo a potlesk v tichu je vážně zvláštní a vážně náročný!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.