#JiráskůvHronov: Třikrát pár řádků k...

85. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla

Divadlo Kámen, Praha - P. Macháček: Dopis poslaný poštou
režie: Petr Macháček

Těatr Sekret Togliatti, Rusko - T. Timonina: Edith Piaf
režie a úprava: Taťána Timonina

Teď, nádech a leť, Pardubice
D. Zelenka a soubor: Kábul, Bagdád, Ar Raqquah, Maarran
režie: David Zelenka a soubor

DIVADLO KÁMEN: Dopis poslaný poštou

Odpoledne bylo nesnesitelné horko, každý na potkání mi říkal, že Divadlo Kámen je hrozné, a že tomu nikdo nerozumí. Od začátku představení jsem se racionálně snažila pochopit, co se mi snaží jeviště sdělit. Bohužel pro mě jsem to nevzdala, a tak jsem se začala nudit. Skoro jsem usnula. Hrozný zážitek. Na Problémovém clubu jsem se dozvěděla, jak úžasné Divadlo Kámen a tahle inscenace vlastně jsou. Uznala jsem odborné argumenty a rozhodla se, že na Kámen půjdu v Praze znovu. Ale stejně to vypadá, že Divadlo Kámen můžete mít rádi až zhruba po pěti letech tvrdé dřiny a intenzivního sledování.

TĚATR SEKRET TOGLIATTI, RUSKO: Edith Piaf – Historie lásky

Po zážitku z Dopisu poslaného poštou mi to přišlo jako celkem fajn přestavení. Ani mě neurazilo, ani neoslovilo. Ale vadil mi ten příšerný kýč, pathos a děsivá instrumentální složka písní, které zpívala představitelka Edith Piaf. Takový ten umělý zvuk, kdy si všechny instrumenty naťukáte na klávesách (těch elektronických, aby bylo jasno), a pak jen sem tam přihodíte akord. Fuj. Říkala jsem si, že jsem si alespoň odpočinula. Postupně mě napadaly další momenty, které se mi nezdály. Lektoři Problémového clubu důsledně odborně sepsuli celou inscenaci, a já si řekla, že mají pravdu. Že jsem tam vlastně něco z toho, o čem se mluvilo jako o hlubokém nedostatku inscenace viděla, ale neměla jsem potřebu nad tím před tím přemýšlet. Výsledek? Jsem snadno ovlivnitelná.

TEĎ, NÁDECH A LEŤ: Kábul, Bagdád, Ar Raqquah, Maarran

Nakonec největší průser dne. Silně aktuální téma – muslimští uprchlíci. To je nepopiratelně výborné téma, ze kterého se dá vytěžit mnoho a mělo by se o něm mluvit a diskutovat. A také se k němu dá zaujmout kritický postoj. Ba je to nezbytně nutné. (A než mě začnete házet do jednoho pytle s Okamurou a Bartošem, vyhledejte si ve slovníku význam slova kritika.) To se zde ale nestalo. Kromě toho, že to bylo zdlouhavé, herci na role zdaleka nestačili, postoj inscenace k tématu uprchlíků byl zhruba takový: tak my vám tady povíme velmi smutné příběhy lidí, kteří na tom opravdu nejsou dobře, jejich osudy jsou velmi dramatické a podívejte se, skončili v uprchlickém táboře a nikdo je nechce. Neměli bychom se dojmout? Zamyslete se nad svým životem! Ale bohužel – po celém světě žijí lidé, kteří to mají těžké. Takto se vyjádřit k tématu uprchlíků mi moc nestačilo...