85. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla
Divadlo JakoHost Plzeň - Z. Egressy: Šťovík, pečené brambory
režie: Vratislav Mikan ml.
Nejsem fotbalový fanoušek. Inscenátoři musí počítat s tím, že v publiku bude takových zhýralců více. Proto si myslím, že podávat fotbalovou (i obecně sportovní – ono u divadla těch sportovců zase tak moc nebude…) problematiku je potřeba především zábavně. Sledovat dvě hodiny rozhovor rozhodčích před a po zápase s fotbalovou terminologií a slangem určitě bude bavit pravidelného diváka fotbalu, nikoli mě a mně podobným. Vtip, tempo, jasné a přesvědčivé herecké výkony, to by dle mého názoru měly být hlavní atributy takové inscenace. Šťovík, pečené brambory možná místy obstojí ve vtipu, ale v tempu a hereckých výkonech ne. První polovina byla téměř utrpení a nuda – i když jsem si (opět) zdřímla, rozhodně jsem o nic nepřišla. K tomu kolísavé herecké výkony, špatné načasování vtipů (především u Radima Brejchy, prvního pomezního rozhodčího – jeho reakce byly buďto moc rychlé, nebo moc pomalé) a absolutně žádný vývoj děje. Byla jsem na dobré cestě po první části (neskutečně dlouhé) odejít.
Což jsem neudělala, a kdo to udělal, udělal chybu. Druhá část (poločas…?) byla podstatně lepší – vychytala totiž to, co v první části zazdila. Konečně se začalo něco dít, konečně to začalo dávat smysl, konečně jsem četla nad-fotbalové téma. Vtipy začaly být vtipné, herci se dostali do správného drivu. V druhé části se hlavní rozhodčí s dvěma pomezními začnou hádat ohledně kiksů, které první pomezní (Mejdlo) dělal hlavnímu. První pomezní chce za každou cenu pokazit hlavnímu cestu do FIFA. Navíc je mezi nimi žena – bývalá přítelkyně druhého pomezního, hlavního rozhodčího, současná přítelkyně kohosi, kdo se jmenuje Bittner a jehož fotbalovou funkci jsem přeslechla, nebo jí neznám, a proto si jí nepamatuji. A koho navíc ani jeden z rozhodčích nemá rád. A jak se dozvídáme, poměr se ženou měl i „Mejdlo“. V hádce jde vlastně o závist, nesplněné sny prvního pomezního, který je zřejmě ve finanční tísni, své dva syny téměř nemůže vídat, chtěl hrát fotbal, ale zranil se. Tyto skutečnosti se konfrontují s nesplněným snem hlavního, který se už před rokem mohl dostat do FIFA. Tato tematická rovina zachránila jinak můj velmi špatný dojem z první části. Vlastně to bylo celkem milé.
Divadlo JakoHost Plzeň - Z. Egressy: Šťovík, pečené brambory
režie: Vratislav Mikan ml.
Šťovík, pečené brambory Divadla JakoHost z Plzně má být: „Hořká (nejen) fotbalová komedie o třech dějstvích a dvou poločasech.“
Polemizovala bych s označením „hořká“ – její humor nebyl hořký, stavěl
spíše na bonmotech a často rádoby vtipných a ohraných hláškách („Včera jsem byl v hospodě, ale už ani nevím kde“). Ale dobře. Hned ze začátku mě představení vyloženě vytočilo – šovinistické vtípky o ženských (i o mužských) z duše nesnáším, a v inscenaci jich padlo několik hned ze začátku (vždyť je to jenom ženská…).
Nejsem fotbalový fanoušek. Inscenátoři musí počítat s tím, že v publiku bude takových zhýralců více. Proto si myslím, že podávat fotbalovou (i obecně sportovní – ono u divadla těch sportovců zase tak moc nebude…) problematiku je potřeba především zábavně. Sledovat dvě hodiny rozhovor rozhodčích před a po zápase s fotbalovou terminologií a slangem určitě bude bavit pravidelného diváka fotbalu, nikoli mě a mně podobným. Vtip, tempo, jasné a přesvědčivé herecké výkony, to by dle mého názoru měly být hlavní atributy takové inscenace. Šťovík, pečené brambory možná místy obstojí ve vtipu, ale v tempu a hereckých výkonech ne. První polovina byla téměř utrpení a nuda – i když jsem si (opět) zdřímla, rozhodně jsem o nic nepřišla. K tomu kolísavé herecké výkony, špatné načasování vtipů (především u Radima Brejchy, prvního pomezního rozhodčího – jeho reakce byly buďto moc rychlé, nebo moc pomalé) a absolutně žádný vývoj děje. Byla jsem na dobré cestě po první části (neskutečně dlouhé) odejít.
Což jsem neudělala, a kdo to udělal, udělal chybu. Druhá část (poločas…?) byla podstatně lepší – vychytala totiž to, co v první části zazdila. Konečně se začalo něco dít, konečně to začalo dávat smysl, konečně jsem četla nad-fotbalové téma. Vtipy začaly být vtipné, herci se dostali do správného drivu. V druhé části se hlavní rozhodčí s dvěma pomezními začnou hádat ohledně kiksů, které první pomezní (Mejdlo) dělal hlavnímu. První pomezní chce za každou cenu pokazit hlavnímu cestu do FIFA. Navíc je mezi nimi žena – bývalá přítelkyně druhého pomezního, hlavního rozhodčího, současná přítelkyně kohosi, kdo se jmenuje Bittner a jehož fotbalovou funkci jsem přeslechla, nebo jí neznám, a proto si jí nepamatuji. A koho navíc ani jeden z rozhodčích nemá rád. A jak se dozvídáme, poměr se ženou měl i „Mejdlo“. V hádce jde vlastně o závist, nesplněné sny prvního pomezního, který je zřejmě ve finanční tísni, své dva syny téměř nemůže vídat, chtěl hrát fotbal, ale zranil se. Tyto skutečnosti se konfrontují s nesplněným snem hlavního, který se už před rokem mohl dostat do FIFA. Tato tematická rovina zachránila jinak můj velmi špatný dojem z první části. Vlastně to bylo celkem milé.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.