#JiráskůvHronov: Zahrajem si karty?

85. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla

Červiven SPkŠ Krnov - M. Cunningham: Domov na konci světa
dramatizace a režie: Petra Severinová, pod názvem Propadlý lístek

Studentský soubor Červiven z Krnova představil svou inscenaci Propadlý lístek podle románu Michaela Cunninghama. Režisérka Petra Severinová román zdramatizovala a ve hře si i zahrála. Hra je o dvou mladících, Jonatanovi a Bobbym, kteří jsou z nefungujících rodin – Bobbymu zemřela matka a otec je alkoholik, Jonatanův otec odešel od své úzkostlivě pečující manželky. Oba touží po lásce, plnohodnotném rodinném zázemí, po jiném, lepším životě.

Je zde naznačen jejich homosexuální vztah, později je i přímo vyřčen. Jonatan se vymaní ze starostlivé péče své matky a odjíždí na studia do New Yorku, kde se setká s mladou výtvarnicí Clare, jejíž rodinné zázemí také není ideální. Stejně jako Jonatan a Bobby, i Clare touží po lásce, po rodině – touží po dítěti. Do vztahu, který mezi Jonatanem a Clare vznikne, vstoupí Bobby. Hra o tom, jak každý potřebuje mít někoho rád, a aby ho měl někdo rád. Že každý potřebuje rodinné zázemí a že je potřeba překonat stereotypy, předsudky, najít si to, co nám vyhovuje. Bobby, Clare a Jonatan si vytvoří vlastní, velmi neobvyklou rodinu – dva homosexuálové, jedna dívka, všichni se milují. Hra končí tak, že se v jejich jednání objevuje to samé, co jsme předtím mohli vidět v životním stylu Jonatanovy matky.

Téma je nepochybně atraktivní a hodno zájmu. Velmi neobvyklý je postoj inscenace k tématu homosexuality. Nesnaží se jí totiž stavět na první místo, řešit jí jako něco neobvyklého, zajímavého, přitažlivého, naopak, postoj je lhostejný, homosexualitu vlastně neřeší, a přistupuje k ní jako k zcela běžné věci. Hlavní váhu má slovo, které režisérka doplňuje řadou symbolů. Problém byl podle mého názoru v tom, že hercům tento přístup nebyl vlastní. Jejich herectví plynulo souměrně (jakkoli mi herecké výkony přišli velmi slabé), ale kdykoli měla přijít tato symbolická akce, herci do ní nepřešli přirozeně, ale oddělovali symboly od vyprávění a „normálního“ hraní a vyznělo to neomaleně. A u řady symbolů jsem nepochopila, proč tam vlastně byly. Například když Matka hrála s Jonatanem karty. Stáli každý na jednom konci jeviště, a při každém karetním úkonu udělali krok k sobě. Jako zajímavé, ale proč?