Divadlo Husa na provázku: SMĚJÍCÍ SE BESTIE
Divadlo Husa na provázku, Divadlo Archa a jejich Smějící se bestie. Úvodní píseň Milana Holendy a pivo… Trafačka, otazník nad hradem, citilights, atomový hřib v živém vysílání ČT, semafory, Občan K., Morální reforma, Paralelní polis, rudé trenky nad hradem.
Předposlední den výletu Husy na provázku zahájil Kabinet Ztohoven – Trenky a semafory. Pozvání přijali Roman Týc a Petr Žílka, jakožto zástupci této kontroverzní umělecké skupiny nebo spíše, podle Týce, této generační platformy.
V úvodu nás jako téměř vždy přivítal Vladimír Morávek a uvedl kabinet tím, že dle něj Češi něco neumí a rádi by to uměli. Neumí si jenom tak sednout s lidmi, které mají rádi a kteří je fascinují, a poslouchat. Poslouchat, jak někdo přemýšlí a formuluje. Bez nutného cíle. A ještě nežli se dostanu ke kratičkému nastínění pátého dne festivalu, dovolím si všem doporučit jeden skvělý dokument Trafačka – Chrám svobody, který má s uskupením Ztohoven mnohé společného. Jedná se o dokument Saši Dlouhého a Romana Vávry z roku 2011, který mapuje etapu života jedné budovy v pražských Vysočanech a nejen to.
Jeden z prvních dotazů se týkal názvu skupiny. Týc s Žílkou krátce pohovořili o tom, že to vlastně není ani tak o hovnech, jak si většina lidí myslí. Tak jen pro představu: ZTOHOVEN. Z-TOHO-VEN. / OUT OF IT. OUT OF SHITS. HUNDRED OF SHITS. Tolik ve stručnosti k významům a možným překladům. Na přetřes přišlo také členství, které přirovnával Týc k cibuli. Cibuli, která má své určité jádro a několik vrstev. A dále funguje na principech projektů – někdo přijde s nějakým projektem, ideou či návrhem a podle toho se vytvoří konkrétní skupina, jež projekt vytváří. Tak například při akci, kdy členové Ztohoven překryli část neonového srdce Jiřího Davida, jež mimo jiné připomínalo odcházení Václava Havla, a vytvořili z něj otazník, jich bylo více jak padesát. Týc vysvětlil, že takto velká skupina tam byla z ryze praktického hlediska. Po zkušenostech totiž věděli, že potřebují „kompars“, který zdrží policii, aby akci stihli vůbec uskutečnit. Přičemž, humorně dodává Týc, si nikdo z nich neuvědomil, že jim to můžou vypnout, což se po deseti minutách také stalo. Ze situace je na místě „vysvobodil“ tehdejší ministr Dostál, který policii oznámil, že jde o umělecký projekt a dokonce, že si to i snad sám Havel přál. Skupina se totiž tímto způsobem snažila posunout symbol dál a vyjádřit tak vlastní názor na situaci.
Divadlo Husa na provázku, Divadlo Archa a jejich Smějící se bestie. Úvodní píseň Milana Holendy a pivo… Trafačka, otazník nad hradem, citilights, atomový hřib v živém vysílání ČT, semafory, Občan K., Morální reforma, Paralelní polis, rudé trenky nad hradem.
Předposlední den výletu Husy na provázku zahájil Kabinet Ztohoven – Trenky a semafory. Pozvání přijali Roman Týc a Petr Žílka, jakožto zástupci této kontroverzní umělecké skupiny nebo spíše, podle Týce, této generační platformy.
V úvodu nás jako téměř vždy přivítal Vladimír Morávek a uvedl kabinet tím, že dle něj Češi něco neumí a rádi by to uměli. Neumí si jenom tak sednout s lidmi, které mají rádi a kteří je fascinují, a poslouchat. Poslouchat, jak někdo přemýšlí a formuluje. Bez nutného cíle. A ještě nežli se dostanu ke kratičkému nastínění pátého dne festivalu, dovolím si všem doporučit jeden skvělý dokument Trafačka – Chrám svobody, který má s uskupením Ztohoven mnohé společného. Jedná se o dokument Saši Dlouhého a Romana Vávry z roku 2011, který mapuje etapu života jedné budovy v pražských Vysočanech a nejen to.
Jeden z prvních dotazů se týkal názvu skupiny. Týc s Žílkou krátce pohovořili o tom, že to vlastně není ani tak o hovnech, jak si většina lidí myslí. Tak jen pro představu: ZTOHOVEN. Z-TOHO-VEN. / OUT OF IT. OUT OF SHITS. HUNDRED OF SHITS. Tolik ve stručnosti k významům a možným překladům. Na přetřes přišlo také členství, které přirovnával Týc k cibuli. Cibuli, která má své určité jádro a několik vrstev. A dále funguje na principech projektů – někdo přijde s nějakým projektem, ideou či návrhem a podle toho se vytvoří konkrétní skupina, jež projekt vytváří. Tak například při akci, kdy členové Ztohoven překryli část neonového srdce Jiřího Davida, jež mimo jiné připomínalo odcházení Václava Havla, a vytvořili z něj otazník, jich bylo více jak padesát. Týc vysvětlil, že takto velká skupina tam byla z ryze praktického hlediska. Po zkušenostech totiž věděli, že potřebují „kompars“, který zdrží policii, aby akci stihli vůbec uskutečnit. Přičemž, humorně dodává Týc, si nikdo z nich neuvědomil, že jim to můžou vypnout, což se po deseti minutách také stalo. Ze situace je na místě „vysvobodil“ tehdejší ministr Dostál, který policii oznámil, že jde o umělecký projekt a dokonce, že si to i snad sám Havel přál. Skupina se totiž tímto způsobem snažila posunout symbol dál a vyjádřit tak vlastní názor na situaci.
V dalších minutách se objevovala témata ohledně motivace k jednotlivým projektům, anonymity, právní zodpovědnosti, rezonance ve společnosti, fungování skupiny, soudních tahanic, anebo také, že právo a pravidla vlastně vůbec nejsou absolutní. Z velmi zajímavých promluv se vynořovaly více než inspirující myšlenky. Došlo i na souboj: právo versus umění. Právní zástupci to jistě nemají lehké, protože v případě skupiny vždy chybí to nejdůležitější – úmysl. Ztohoven je dle slov (převzatých od zahraničního novináře, který se k nim kdysi vyjádřil a jehož jméno jsem zapomněl) Týce a Žílky skupina, která se vyjadřuje lokálním jazykem na globální téma. Setkání uzavřel Petr Žílka myšlenkou, že oni sami sotva budou posuzovat, co je a není umění. Umění, jako takové, vzniká na cestě mezi autorem a příjemcem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.