Divadlo Husa na provázku: SMĚJÍCÍ SE BESTIE
Směšná interpretace (Zatímco nahoře se dává zas nějaká perverze). Žert v sedmi částech. Hommage à Milan Kundera. To je čtvrtý díl projektu Divadla Husy na provázku, Smějící se bestie. A je rozhodně ten nejbláznivější, nejpřekvapivější, nejhlasitější a nejživější, co se do interakce s divákem týče. Režisér Vladimír Morávek tímto až panoptikálním skoro-kabaretem vzdává hold Milanu Kunderovi. Je to směšné, líbivě trapné i lehce smutné divadlo, které diváka mystifikuje, vypráví mu, předčítá mu, cloumá s ním, baví ho, uvádí jej v úžas.
Diváci čekají před vstupem do sálu a jsou zmatení. Pořadatel totiž nejdříve pouští ty, kteří mají lístek na Perverzi v Čechách. Až na pár „vyvolených“ však všichni mají lístek na Kunderu a Směšnou interpretaci. Do toho nějaký „čecháček“, vytvářející rozbroje před vstupem i mezi publikem. Mystifikace, dnešním „jazykem“ trolling, na výbornou. A konečně. Vcházíme do uličky v předsálí, kde ale zjišťujeme, že se skutečně budou odehrávat dvě představení současně. Když se usadíme a zmateně ohlížíme nebo smějeme tomu, co se děje vedle i před námi - pořadatel udílející nám instrukce, Vladimír Morávek objasňující situaci. Morávek vysvětlí, jak to funguje v Provázku a že zde nejsou dvě patra a co si máme představit a tak. A já vám nic z té mystifikace neprozradím, protože, kdybyste náhodou na to do Brna jeli, zkazil bych vám všechnu bestiální legraci.
Začíná se Směšná interpretace. A protože Kundera vzkázal, že veškeré adaptace se zakazují, vytváří Provázek parafrázi, protože to se přece smí. Tři jako Kunderové (Kuneš 33, Kudrna 45, Kudnrát 77), tři milenky Alžběty, jedna manželka a dalších asi pět postav, reprezentující občany, udavače, kolaboranty, diváky a já nevím, co všechno. Nadává se na divadlo. Na jednohubky, na diváky. Cituje se, tvoří se. Nuda! Kýč! Mýtus – schema – pravda – kýč! Vykřikuje se neustále. Nuda! Kýč! Mýtus – schema – pravda – kýč! A tango. Hlavně, tango. Od začátku až do konce v jeho rytmu, od začátku až do konce se tančí. A všechny tyhle střípky jsou neustále vyrušovány vedlejším představením, odkud se ozývají salvy smíchu a vydupávání do rytmu tanga. Diváci Směšné interpretace se smějí taky, pohoršeně se ohlížejí (stejně jako herci), nebo jsou stále ještě zmatení. Shazují se věci ze stolu, tančí se tango. Sledujeme Kunderův život, jeho exil a inkognito návraty. Výlevy milenek. A tango. Když někdo vřeští a hysterčí, jde pod sprchu. Nuda! Kýč! Jeden z Kunderů nás opakovaně vyhání domů. Nesnáší divadlo! Začíná se mluvit francouzsky. Mýtus – schema – pravda – kýč! Herci rozbourávají scénu, ničí rekvizity, hlučí, naléhají na sebe i diváka. Tančí tango. Zase chodí pod sprchu. Fotí se s Kunderou. Na stole se v rámečcích mění prezidenti. Geniální interakce herců s prostorem a divákem. Rachot. Naléhání. Výlevy. A tango.
V této změti všehosi a čehosi se vykresluje příběh, jenž mnoho ukrývá a který tu více tu méně mapuje osudy Milana Kundery. Je to o něm, jeho práci a vlastně i o Brně a divadle. Vesele a sarkasticky, smutně i ledabyle, nasraně. Ačkoliv to tak nepůsobí, je to čitelné. Živelný, autentický, neotřelý a z Kunderovy tvorby precizně seskládaný scénář Ondřeje Novotného vytváří dokonalé podhoubí k této jevištní básni pro jedenáct herců a dva koně. Silný divácký zážitek tak není překvapením, stejně jako silné herecké výkony. Ale to je teprve polovina představení.
Druhá polovina se opět přihlašuje o přímou interakci s divákem. Publikum se rozděluje do skupin – někdo jde sledovat film Žert, někdo si jde poslechnout (do různých koutů divadla) herce a jejich četbu Směšných lásek (aby v představení byl ten pořádný Kundera) a třetí skupina zůstává v sále a bude se učit tango za dozoru herců i skutečných lektorů. Věřte, že rozhodování, co si vybrat a potažmo, ke kterým z herců a které povídce se vypravit, bude to nejtěžší, co vás čeká. Chcete být všude. Já osobně se vydávám na čtení „Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým“, v podání Ivany Hloužkové a Tomáše Milostného. Čte se a pije se víno, o kterém se říká, že je z Francie. Četba herců je podmanivá, v lehkých hereckých gestech a s přirozenou hereckou interpretací. Pohltí nás. Když to skončí, mlčíme. Pak se ozve potlesk. Představení oficiálně končí. A ani tango nikomu neuteklo. Na jevišti se stále tančí, vyučuje a bude se tak pokračovat, dokud budete chtít.
O. Novotný: Směšná interpretace
režie: Vladimír Morávek, dramaturgie: Miroslav Oščatka
režie: Vladimír Morávek, dramaturgie: Miroslav Oščatka
Směšná interpretace (Zatímco nahoře se dává zas nějaká perverze). Žert v sedmi částech. Hommage à Milan Kundera. To je čtvrtý díl projektu Divadla Husy na provázku, Smějící se bestie. A je rozhodně ten nejbláznivější, nejpřekvapivější, nejhlasitější a nejživější, co se do interakce s divákem týče. Režisér Vladimír Morávek tímto až panoptikálním skoro-kabaretem vzdává hold Milanu Kunderovi. Je to směšné, líbivě trapné i lehce smutné divadlo, které diváka mystifikuje, vypráví mu, předčítá mu, cloumá s ním, baví ho, uvádí jej v úžas.
Diváci čekají před vstupem do sálu a jsou zmatení. Pořadatel totiž nejdříve pouští ty, kteří mají lístek na Perverzi v Čechách. Až na pár „vyvolených“ však všichni mají lístek na Kunderu a Směšnou interpretaci. Do toho nějaký „čecháček“, vytvářející rozbroje před vstupem i mezi publikem. Mystifikace, dnešním „jazykem“ trolling, na výbornou. A konečně. Vcházíme do uličky v předsálí, kde ale zjišťujeme, že se skutečně budou odehrávat dvě představení současně. Když se usadíme a zmateně ohlížíme nebo smějeme tomu, co se děje vedle i před námi - pořadatel udílející nám instrukce, Vladimír Morávek objasňující situaci. Morávek vysvětlí, jak to funguje v Provázku a že zde nejsou dvě patra a co si máme představit a tak. A já vám nic z té mystifikace neprozradím, protože, kdybyste náhodou na to do Brna jeli, zkazil bych vám všechnu bestiální legraci.
Začíná se Směšná interpretace. A protože Kundera vzkázal, že veškeré adaptace se zakazují, vytváří Provázek parafrázi, protože to se přece smí. Tři jako Kunderové (Kuneš 33, Kudrna 45, Kudnrát 77), tři milenky Alžběty, jedna manželka a dalších asi pět postav, reprezentující občany, udavače, kolaboranty, diváky a já nevím, co všechno. Nadává se na divadlo. Na jednohubky, na diváky. Cituje se, tvoří se. Nuda! Kýč! Mýtus – schema – pravda – kýč! Vykřikuje se neustále. Nuda! Kýč! Mýtus – schema – pravda – kýč! A tango. Hlavně, tango. Od začátku až do konce v jeho rytmu, od začátku až do konce se tančí. A všechny tyhle střípky jsou neustále vyrušovány vedlejším představením, odkud se ozývají salvy smíchu a vydupávání do rytmu tanga. Diváci Směšné interpretace se smějí taky, pohoršeně se ohlížejí (stejně jako herci), nebo jsou stále ještě zmatení. Shazují se věci ze stolu, tančí se tango. Sledujeme Kunderův život, jeho exil a inkognito návraty. Výlevy milenek. A tango. Když někdo vřeští a hysterčí, jde pod sprchu. Nuda! Kýč! Jeden z Kunderů nás opakovaně vyhání domů. Nesnáší divadlo! Začíná se mluvit francouzsky. Mýtus – schema – pravda – kýč! Herci rozbourávají scénu, ničí rekvizity, hlučí, naléhají na sebe i diváka. Tančí tango. Zase chodí pod sprchu. Fotí se s Kunderou. Na stole se v rámečcích mění prezidenti. Geniální interakce herců s prostorem a divákem. Rachot. Naléhání. Výlevy. A tango.
 |
| Směšná interpretace // zdroj: Divadlo Husa na provázku |
V této změti všehosi a čehosi se vykresluje příběh, jenž mnoho ukrývá a který tu více tu méně mapuje osudy Milana Kundery. Je to o něm, jeho práci a vlastně i o Brně a divadle. Vesele a sarkasticky, smutně i ledabyle, nasraně. Ačkoliv to tak nepůsobí, je to čitelné. Živelný, autentický, neotřelý a z Kunderovy tvorby precizně seskládaný scénář Ondřeje Novotného vytváří dokonalé podhoubí k této jevištní básni pro jedenáct herců a dva koně. Silný divácký zážitek tak není překvapením, stejně jako silné herecké výkony. Ale to je teprve polovina představení.
Druhá polovina se opět přihlašuje o přímou interakci s divákem. Publikum se rozděluje do skupin – někdo jde sledovat film Žert, někdo si jde poslechnout (do různých koutů divadla) herce a jejich četbu Směšných lásek (aby v představení byl ten pořádný Kundera) a třetí skupina zůstává v sále a bude se učit tango za dozoru herců i skutečných lektorů. Věřte, že rozhodování, co si vybrat a potažmo, ke kterým z herců a které povídce se vypravit, bude to nejtěžší, co vás čeká. Chcete být všude. Já osobně se vydávám na čtení „Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým“, v podání Ivany Hloužkové a Tomáše Milostného. Čte se a pije se víno, o kterém se říká, že je z Francie. Četba herců je podmanivá, v lehkých hereckých gestech a s přirozenou hereckou interpretací. Pohltí nás. Když to skončí, mlčíme. Pak se ozve potlesk. Představení oficiálně končí. A ani tango nikomu neuteklo. Na jevišti se stále tančí, vyučuje a bude se tak pokračovat, dokud budete chtít.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.