#BESTIÁŘ: Den třetí

Divadlo Husa na provázku: SMĚJÍCÍ SE BESTIE

Dalším kabinetem, ve kterých jde podle Vladimíra Morávka o to nechat se unášet proudem něčího přemýšlení a které ohledávají tu zvláštní českou vlastnost, že když se bojíme, tak se smějeme, byl Kabinet Švejk/My všichni jsme Pytlík.

Přišel Radko Pytlík, vnuk Jaroslava Haška Richard Hašek a knihkupec Michal Ženíšek. Diskutující se zaobírali Haškovým životem, jeho účastí ve válce a samozřejmě fenoménem švejkovství a postavou Josefa Švejka.

Radko Pytlík zdůrazňoval kontext vzniku Osudů dobrého vojáka Švejka, tedy že vznikl po válce a v době, kdy byl Hašek v největším sociálním i politickém propadu. Všichni tři horlivě demytizovali Švejka a popírali, že by to snad byl jen naivní vojáček s bodrým humorem. Podle Radko Pytlíka (český haškolog a švejkolog) je Švejk esencí Haškova literárního díla i myšlenkového života. Je to obraz katastrofální situace Evropy 20. století a krize myšlení po I. světové válce. Dle účastníků debaty je Haškův román srovnatelný s díly Thomase Manna nebo Romaina Rollanda akorát s tím rozdílem, že u Haškova textu se smějeme. Švejk je o lidském propadu zachyceném v oparu ironického humoru. Michal Ženíšek na Švejka nahlíží také jako na „návod“, jak s českou lehkostí přežít jak návštěvu úřadů, tak i chování prezidentské kanceláře. Švejka však nepovažuje za komickou figuru, ale spíše za komicky zápornou.

Mluvilo se i o filmu Karla Steklého z roku 1956, k němuž se Radko Pytlík i ostatní vyjádřili spíše negativně. Podle Radko Pytlíka byl Rudolf Hrušínský příliš mladý na to, aby mohl vyjádřit tu hořkost, tragédii a grotesku, která v díle je. Dovolím si osobní komentář – v představení Mein Švejk, které následovalo, hrál Švejka Dalibor Buš, kterému je dvacet šest let, je tedy ještě mladší, než byl Hrušínský, kterému bylo třicet šest. A jeho nízký věk rozhodně nebyl na úkor pochopení postavy. Záleží spíše na dramatizaci a režijním pohledu na postavu.

Třetí festivalový den zakončil Jiří Maryško s Divadlem Demago. Jiří Maryško je na scéně sám a improvizuje. Velmi politicky a nekorektně. Tentokrát byla improvizace v programu nazvána Setkání deštníku se šicím strojem, ale Maryško získal od diváků téma čínský horoskop, a tudíž se o deštníku ani šicím stroji nakonec nezmínil, ale víc jak půl hodiny vytvářel pohádku O žluté opici, která velmi výrazně k likvidaci našeho vepřového panovníka přispěla, aby tak brněnské čínské restauraci pomohla, a přitom celou republiku zemanizovala. Aktuální politické problémy a kauzy zapojuje geniální improvizátor do hry velmi obratně a zároveň se vyhýbá tisíckrát obehraným etudám. Na jevišti pak vzniká skutečný příběh, vtipný a vypointovaný do detailu. Příběhu výrazně herecky zpracovaného v rovině tělesné křeče, stylizovaného hlasu a vážného výrazu v tváři, podobalo se to trochu přednesu melodramu. Maryšku doprovází klavír a světlo, obojí slouží k navození či podpoření atmosféry. Kromě Zemana, Bohdalové, Čapího hnízda si Maryško často střílel z Brna a brňáků, ale neomezoval se jenom na satiru, pracoval i s jazykovým humorem.