Ježíšek pro Malé i Velké

Když jsme v rámci festivalu Dítě v Dlouhé (více čtěte zde) zpovídali režiséra Janka Lesáka a ptali se ho, co by mohlo být nejsilnější „zbraní“ v divadle pro děti a mládež, odpověděl, že je to hra. Divadlo jako hra, která může poskytnout něco, co jiná média nedokážou. A když se tahle myšlenka hry dodrží, může a bude dětského diváka fascinovat. Jeho slova dokazuje a potvrzuje nejnovější inscenace Malého divadla v Českých Budějovicích Ježíšek Superstar, která nás zve do nebe, na historicky první Ježíškův narozeninový mejdan.

Ježíšek (Bartoloměj Veselý) dá přednost sám sobě a než teda udělá ty svátky-klidu-míru-rodiny-a-pohody, uspořádá se svými nejvěrnějšími druhy Andělem (Petr Hubík) a Wolfgangem Amadeem Mozartem (Martin Dobíšek) oslavu. Trio rozjíždí svůj velký koncert, show zázraků a výzev, přičemž v nejlepším se musí vypořádat s tím, že jsou mu nástroje zabaveny. Holt taťka Bůh všechno vidí. Hledají se další a další způsoby, jak v téhle nekonečné párty pokračovat, jak oslavit Ježíška a zabavit publikum, které sem kvůli němu dorazilo. Hrát se dá díky Bohu na všechno. Na sebe, na zamčený klavír, dokonce i na lidi. A to celé protkáno skromným a s nadsázkou pojatým příběhem o tom, co se děje v nebi a jak přípravu Vánoc další z Andělů (Denisa Posekaná) bez Ježíška absolutně nedává. A to jste věděli, že křídla jsou občas docela vopruz? 

Ježíšek Superstar je hra. Hra ve všech svých (nejen dětských) významech. Herci kromě mnohých, tady na Zemi bychom možná řekli až neuvěřitelných, hudebních i jiných dovedností interagují s diváky, tvoří z nich nedílnou součást svého koncertování a mejdanování. Herectví není nijak přehnané, pracuje s náznakem, vytváří dojem absolutní bezprostřednosti, což podporují i různé metadivadelní narážky, komentáře a improvizace směrem k publiku (jako když Martin Dobíšek ujišťuje holčičku při hře na lidi-nástroje, že to nebolí, protože v nebi nic nebolí), ale i uvědomělé rouhání, které je jedním ze zdrojů humoru (především pro dospělé). Zapojení diváků a odhalování pro ně překvapivých věcí pak udržuje pozornost a chuť v téhle hře pokračovat. Co všechno ještě dovedou? Teremin a boomwhackery nikdy nezklamou. „Wow efekt“ na pozadí vlastní rozesmátosti zaručen.

O čem by se možná dalo trochu polemizovat, je délka inscenace. Ono, ne že by nám přišla nutně dlouhá, ale jistě bychom našli momenty, kterých se dá vzdát a místo nich zase trochu víc podpořit tu lehce upozaděnou dějovou linku o nebi a Ježíškových činech, která je textově (přinejmenším) stejně kvalitní. Ovšem vzdát se jednoho z mnoha nápadů a vypustit nějakou z těch hudebních her je „prostě škoda“. Na druhou stranu, je to právě ta hra a hravost, která bude dětského diváka nejvíc bavit. Inscenace je určena dětem od šesti let. Zcela adekvátně, byť ono vtipné rouhání a jemu podobné fórky nejspíš neocení. Od toho tam jsou však jejich rodiče. Chvílemi jsem si říkal, že je tohle inscenace pro „dospělejšího“ diváka, který dokáže přečíst všechny ty narážky a má tak mnohem komplexnější zážitek než divák dětský, pro něhož jsou zase nejdůležitější a nejzábavnější ony hry. Dítě neocení rouhačský přesah, ale to, že se hraje na obyčejné odpadní trubky. Ono tuhle hru potřebuje, je součástí jeho světa (jeho vlastního fantaskního nebe) a skrze řekněme údiv rozvíjí jeho představivost. Rozhodně tím nechci říct, že by inscenace byla nějak nepochopitelná. Spíš jen rozděluje mezi řádky to, co chytí a užije si dítě a to, co chytí a užije si dospělý. A dělá to vlastně tak přirozeně, že si tam rovnou každý najde to své. A celé to má ještě jednu neskonalou "výhodu". Díky budějovické inscenaci už pro vás Ježíšek nikdy nebude to nudné dítko v jesličkách na slámě.

PS. Ano, mohl jsem být na mnoha místech konkrétnější. Ano, mohl jsem zmínit víc věcí a ano, mohl jsem psát i o skvělé hudbě (Jan Čtvrtník) a stejně skvělých textech (Jan Šotkovský), ale já prostě nechtěl. Bál jsem se, že bych vám zkazil ten zážitek a to překvapení, stejně jako když čekáte na Ježíška, až zazvoní zvoneček...

MALÉ DIVADLO, ČESKÉ BUDĚJOVICE – Janek Lesák a Natálie Preslová: Ježíšek Superstar. (režie Janek Lesák, dramaturgie Natálie Preslová, premiéra 22. října 2016 v Malém divadle)