Ve světě čtyř stěn

Tato recenze vznikla v rámci semináře Moderní divadlo pro děti a mládež II., který na Katedře Divadelní vědy FF UK vedli v akademickém roce 2015/2016 Mgr. Luděk Horký spolu s doc. Petrem Christovem. Pátým textem z cyklu je recenze Anety Borkové z Divadla loutek v Ostravě.

Příběh chlapce, který se snaží vyprostit ze světa čtyř stěn. Žije pod nadvládou zlých tet, které ho vychovávají k obrazu svému. Utíká před drtivou autoritou do světa představ a vlastní fantazie. Vytváří si imaginární kamarády, kteří s ním prochází jeho životem, sdílí s ním všechny strasti i radosti, jednoduše má přátele se kterými se může dělit o své zážitky.

Režii, choreografii a výpravu ztvárnili Duda Paiva a Mischa van Dullemen. Tanečník, choreograf a performer Paiva je v Ostravě pravidelným a nejpopulárnějším návštěvníkem festivalu Spectaculo Interesse a sklízí obrovské úspěchy po celém světě. Pro Ostravské divadlo loutek, nazkoušel novou verzi Marvina s Filipem Staňkem, kterého si vypůjčil z baletu Národního divadla Moravskoslezského. Nová verze je obohacena o techniky moderního tance a o animace objektů - loutek v životní velikosti, které nabízí nové možnosti pohybu.

Divadlo je určeno pro věkovou kategorii 12+, což je k této hře adekvátní hranice. Mladší diváci nemusí pochopit všechny souvislosti. Inscenace je výrazná převážně scénografickým/výtvarným tvarem. Loutky v nadlidských velikostech upoutají malé i velké diváky. Jsou vytvořeny z unikátních materiálů, které se dají zmačkat a zase rozložit a nijak se při tom neničí. Herci tak získávají obrovskou škálu možností jak loutky použít. Při prvním vstupu loutky na scénu, nemáme nejmenší tušení, že se jedná o loutku tak velkých rozměrů. Na jeviště je přinesen malý hnědý balík, který nikoho nevzrušuje, pravděpodobně to bude nějaká další nevýznamná hračka. Ve chvíli kdy ji však postupně rozbalují, vidíme, jak se z malého balíku stává postava vyšší než samotní herci. Hrají s loutkou, v loutce, společně s loutkou a tvoří s ní dokonalou iluzi živého člověka. Kostýmy tetiček také vypadají, že jsou ze stejného materiálu jako loutky. Scéna samotná není nijak obsáhlá. Po celou dobu je na ní jedna obrovitánská židle se stolem, která má navozovat pocit malého Marvina ve velkém světě. Židle i stůl jsou využívány k akrobatickým prvkům. Několikrát se v pozadí odehrává scéna tetiček, které buď chystají nějakou podlost, nebo hrají scénku, která je má znázorňovat, se svými vlastními podobiznami ve formě loutek.

Jedná se o pohybově taneční divadlo, laděné do vtipných i vážných poloh. Herci nás tancem provází celým příběhem a lehce přechází z fantazijního mírumilovného světa do světa reálného, plného agrese a nešetrného zacházení. Neobvyklý je projev tetiček, které již od prvního pohledu nepůsobí příliš vlídně. Svou svéráznost projevují ostrými pohyby v bocích při chůzi. Také většinu věcí dělají totožně, pohybují se stejně, odcházejí stejně a mají stejně podlé myšlenky. Nebývám z představení často nadšená, ale tohle je jeden z těch případů, kdy jsem z divadla odcházela opravdu příjemně překvapena.

-- Aneta Borková

DIVADLO LOUTEK OSTRAVA – D. Paiva a M. van Dullemen: Marvin. (režie, choreografie a výprava Duda Paiva a Mischa van Dullemen, premiéra 30. května 2014)