Směr: Fantazie

Tato recenze vznikla v rámci semináře Moderní divadlo pro děti a mládež II., který na Katedře Divadelní vědy FF UK vedli v akademickém roce 2015/2016 Mgr. Luděk Horký spolu s doc. Petrem Christovem. Šestým textem je recenze Zuzany Krouchalové z Divadla Lampion.

Dramatizace dětské knihy Michaela Endeho Nekonečný příběh, jejíž autorkou je Helena Kebrtová, byla v celosvětové premiéře uvedena 13. června 2015 v Divadle Lampion v Kladně. Inscenace pro mě byla především obrovským gejzírem nápadů – od efektního skloubení činoherního, loutkového a pohybového divadla přes scénografické řešení až po celkovou atmosféru. Vizuální podívaná pro děti i dospělé.

Co se týče dějové provázanosti, tam už inscenace značně zaostává. Osamocený desetiletý Bastián se místo vyučování zamkne na školní půdě, kde se začte do ukradené knihy. Díky ní se ocitne v daleké říši fantazie, příběhů a snění - ve Fantázii, které hrozí brzký zánik. Požírá ji totiž ztělesněné zlo – Nicota. Na dlouhou cestu se Bastián vydá se svými novými přáteli Átrejem a drakem Falkem, kteří musí najít lék pro Dětskou císařovnu, společně se setkávají s mnoha nadpřirozenými bytostmi, avšak i tato cesta musí jednou skončit a nevypadá to, že šťastně. Bastián dostane možnost řídit se vlastními přáními, považuje se za nejdůležitější postavu Fantázie a začíná věřit, že je všemohoucí. Díky svým přátelům nakonec potlačí tuto horší stránku svého já a očištěn touto cestou znovunalezení sebe samého se vrací do lidského světa.

Převést tento příběh na jeviště je značně složité. Spousta postav, více časových a narativních rovin. Děj je zejména v první polovině rozvíjen značně nepřehledně (kdo je kdo, oč mu jde). Již od první scény jsem se v něm těžko orientovala. Po tom, co se Bastián zavře na školní půdě a začte se do knihy, začínají se všude nořit oživlé postavy říše Fantázie, jedna přes druhou, v tom už promlouvá Kairon, vyšle pro Átreje, který jako jediný může zachránit celou říši. Najednou už se Átrej na koni Artaxovi brodí močály smutku, následně se bez návazné logiky na scéně objevuje pavoučice Ygramul, věznící ve své síti šťastného draka Falka. Bez znalosti literární nebo alespoň filmové předlohy je náročné orientovat se v neukotvených scénách a motivaci jednotlivých postav. Druhá polovina je čistší a přehlednější. Dobře tu funguje vyprázdněná scéna, která nechává s krystalicky čistým účinkem vyniknout proměnu Bastiána z egoistického floutka v pokorného chlapce.

Už od počátku bylo jasné, že právě na atmosféru mystického světa fantazie se režisér Braňo Mazúch a výtvarnice Tereza Bartůňková zaměřili nejvíce. Říše Fantázie je z poloviny loutková a z poloviny založená na živých hercích, na jejichž kostýmy jsou promítány animované projekce. Hercům nelze upřít pohybovou bohatost a přesnost při práci s tělem. Scénu tvořií dozadu stoupající roštová podlaha, vzadu ukončená dřevem obloženou stěnou s malým oknem. Stoupající podlaha umožnila jednak divákovi vidět mnohem zřetelněji, co se na jevišti odehrává, zároveň hercům z pod ní ovládat loutky a dosáhnout tak kýženého scénického efektu. Efektně působí i živá hudba, tvořená herci přes samplery snímáním zvuků různých předmětů a z vypreparovaného struníku starého klavíru.

Dramaturgie sáhla po titulu, který zdaleka není jen dětskou knížkou. Příběh je napsán s výjimečným jemnocitem a empatií a byl s většími i menšími úspěchy několikrát zfilmován. Dle prototypu Malého prince od Antoina de Saint-Exupéryho si z knihy vezmete něco jako dítě a něco úplně jiného jako dospělý. Nepřímo se tu naráží na problém funkce literatury, jenž je dnes stále tak aktuální jako v době, kdy byla kniha napsána. Příběh je varováním, co by se mohlo stát, kdybychom ztratili naši představivost. To se děje ve velkém kvůli současné konzumní společnosti, ve které pro ni není prostor. Tato tendence je v Nekonečném příběhu symbolizována Nicotou, nemocí, která zachvátila svět lidí i říši Fantázii. A jediný, kdo to může zvrátit, je čtenář, potažmo divák, jenž má oči otevřené. Nekonečný příběh je hlubokou poklonou tomuto výjimečnému rozměru lidské mysli - fantazii. Všelijaké Narnie nebo Zlaté kompasy tomuto příběhu nesahají ani po Kamenožroutovy palce.

Psáno z reprízy 4. června 2016 

Související: Nicol Škvarová - Nekonečné proč

DIVADLO LAMPION KLADNO – Michael Ende: Nekonečný příběh. (režie Braňo Mazúch, scénář a dramaturgie Helena Kebrtová, výprava Tereza Bartůňková, hudba Jan Čtvrtník)