8. ročník divadelní přehlídky nejen pro teenagery
Druhý festivalový večer patřil brněnskému Buranteatru a jejich inscenaci Univerzální sci-fi. Slibný název, slibně lákavý program, slibně lákavé všechno (co víme a tušíme předem). Přesto se však domnívám, že si geek, nerd, sci-fi fanda či normální pozemšťan nemusejí přijít tak úplně na své. Přinejmenším, pokud stejně jako já, očekávali víc.
Inscenace začíná úvodem uvědomělého producenta a scénáristy, který sem přišel představit nový český sci-fi seriál (s dvěma natáčecími lokacemi v Brně) Kosmotrip. Pro fanoušky je připraven akční trailer, ukázky ze seriálu, bonusové materiály z natáčení a křest DVD první řady. Na scénu jsou pozváni méně známí herci, což bylo samozřejmě cílem pečlivého castingu. Všichni přibíhají s entuziasmem sobě vlastním a představují jak sebe, tak i seriál. Celý tento úvodní blok působí jako seriálový panel na pomyslném brněnsko-pražském comic-conu, jež je mimo jiné naplněn i buranským ostrovtipem. Hned na začátku jsme tak vrženi do víru nadsázky, lehkosti a hereckého pojetí, které bude později balancovat kdesi mezi karikaturou a parodií. Ne vždy však zdařilou. Goa'uldským zat'nik'atelem si budou střílet ze žánru, šoubyznysu, popkultury, z herců, tvůrců, všeho a všech, co se hodí do tohohle „vesmírného krámu“. Slibný začátek složený (nejen) ze „sáj-fáj“ narážek posiluje naše nadšení a očekávání, co přijde dál. A dál přijde přestávka (časové kontinuum tu dostává pěkně na frak), která rozděluje „besídku“ od promítání.
Po přestávce přichází „promítání" první řady seriálu, které je obohaceno pestrým bonusovým materiálem, jež čítá rozhovory s tvůrci a jakési filmy/dokumenty o seriálu. Úryvky z jednotlivých dílů, samotné natáčení, soukromé zpovědi herců jak z vily Vyvolených. Propletenec dění před kamerou a za kamerou je i přes svou předvídatelnost (vzhledem k prostředí) vtipný. Humor a komika zde fungují nejen v rovině hereckých manýr a sledování seriálového zákulisí se vším, co mu patří, ale také ve slově. Objevují se cizí termíny a pseudotermíny (např. emotikonové pole), satira, filmově divadelní slovník či sarkastické a ironické komentáře, v nichž v přesném timingu exceluje Michal Isteník. Vývoj seriálu, významy a jedinečnost žánru sci-fi, to vše v obalu z efektů, světel, dramatické hudby a mlhy, která by se dala lasery krájet. Na pozadí se kromě různých podivností rozehrává také otázka, jsou-li herci potřeba, když máme After Effects, a jsou-li potřeba samotní tvůrci, když existují algoritmy, pro něž je takový scénář brnkačka. Hrozba strojů, jako v každém správném sci-fi, jehož úkolem je také varovat. O nakonec objevené hierarchizaci, jíž vévodí CML, ani nemluvě.
To vše by bylo v pořádku a já sám jsem se upřímně bavil. Jenže po nějaké době nadejde chvíle („mid-season“), kdy se tento princip a způsob „vyprávění“ silně omrzí a z mého fandovství se stává setrvačné očekávání nějakého dalšího fórku či manýry. Už ani ty vypointované drobnosti nezachraňují ztroskotanou vesmírnou loď s mou pozorností. A to mluvím o pozornosti víceméně dospělého a poučeného diváka a ne o pozornosti puberťáka/adolescenta, kterou je mnohem těžší zachraňovat. Navíc si říkám, v čem je to vlastně – kromě (ne)mnoha popkulturních či jiných narážek – univerzální. Vždyť univerzální by znamenalo, že bude platit na každého. A tím si bohužel nejsem jistý. Stejně jako si nejsem jistý, zdali bylo záměrem vytvořit parodii a karikaturu na všem známá sci-fi klišé, anebo vytvořit zcela vlastní „ski-fi“ počesku, kterému předchozí klišé byla úrodnou půdou. Principielně a tak trochu i formou se tenhle převod seriálu a jeho natáčení vzdáleně podobá Českobudějovickým Filmmakerům z Malého divadla. Obě inscenace jsou nadmíru přitažlivé z hlediska ohledávání „kamerového média“ divadlem a odhalování všech pravd, polopravd a laciných triků. Malému to však funguje o něco lépe, kdežto Buranům zůstává jen vize, přeplněná vším, co se do toho vešlo, aby to vydalo na celou zdařile nezdařilou sérii. Vize, která nedbá přísloví, že méně je někdy více. Vize čehokoliv, co je nebo by mohlo být sci-fi. Je to škoda, že se (pro mě) celý ten nápad rozmělnil v množství vesmírného, transcendentálního nekonečna.
Ve finále („season finale“) je Univerzální sci-fi vkusnou, stále ještě neotřelou a líbivou srandičkou, která se ale tak trošku stává také tím nekonečným, zdlouhavým a nastavovaným seriálem. Ale pravda, tenhle „seroš“ alespoň dokoukáme, protože, navzdory všemu, chceme.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.