#PolárkovéBrno: Jak dělá ryba?

Festival Polárkový dort 2017 - Polárka ve třech dnech

F. Cimrová, I. Iškievová, G. Ženatá: Jak dělá ryba?
režie: Gabriela Ženatá

ROZKOŠŇÁCKÁ ROZMILOST, O NÍŽ NEJDE PŘÍLIŠ NORMÁLNĚ PSÁT...

Posledním představením letošního festivalu (nepočítaje bonus s Fagi) bylo divadlo pro ty skutečně nejmenší - Jak dělá ryba? Malá scéna otevírá se všem mrňatům a to rovnou od narození. Kouzelně roztomilá, laskavá a díky batolatům a prťatům i dojímací inscenace rozvíjí smyslové a pohybové dovednosti všech zúčastněných. Polárkovští dávají a vytváří prostor pro rodiče s dětmi a jejich vzájemnou hru - hru dětí s dětmi, dětí s herci, rodiči s herci a nakonec všech se všemi. Polštářkový prostor za modrým tylem nabízí objevování podmořského světa. Děti si tady mohou volně hrát, všeho se dotýkat a to po celou dobu představení, které je plně interaktivní. Takové „imerzivní“ divadlo v plenkách a pod hladinou, kde sledujeme počínající se život jedné rybky. Rybka proplouvá svým světem, neustále roste a zvětšuje se, až musí tenhle svět opustit. Svět, který po devět měsíců poznávala a který si „tam na hladině“ již nebude pamatovat. Tvůrci tak jasně míří k prenatálnímu období a období těhotenství, kdy plod roste uvnitř matky a poté se dostává na svět, aniž by si z toho světa předchozího cokoliv pamatoval. Myšlenka je to skutečně rozkošná a roztomilá, stejně jako celá inscenace, v níž se děti batolí, skotačí po polštářcích, odbíhají k rodičům, následují mořského hada. A píše se o tom těžko, aby to nezašlo do neutuchajících popisů plných zdrobnělin a abnormální infantilnosti, která je zde ale zcela na místě.

Znáte takové ty řeči, jako když je někde zlobivé dítko a někdo prohlásí: „Tak tomu říkám nejúčinnější antikopce“? Inscenace Jak dělá ryba? pak způsobuje pravý opak. Vždyť i já přistihl jsem se, jak moc se těším, až vyrazím se svým budoucím dítětem do divadla. A zní-vypadá to strašně, když to takhle napíšu. Ale prostě na to mamky a taťkové jděte! No, kdy jindy začít s divadlem, než ve věku, kdy se ještě plazíme a nakonec si to dost možná ani nebudeme pamatovat? Stejně jako ta rybka. Ale stejně jako ta rybka budeme mít krásný zážitek z dočasného světa oceánu. A abych nezapomněl! Hudební leitmotiv Martina Evžena Kyšperského je tak moc dobrý a „nedětský“, že bych jej klidně mohl poslouchat celý den.