18. září 2017

#PolárkovéBrno: Rozloučení s tučňákem

Autor:
http://www.divadlopolarka.cz/
Festival Polárkový dort 2017 - Polárka ve třech dnech

Tři dny a dvě noci. Osm inscenací, tři večerníčky, tři koncerty a náhlednutí na divadelní workshopy. To byl pro mě druhý ročník festivalu Polárkový dort v Divadle Polárka. A zároveň první z festivalů, který jsem se pokusil reflektovat úplně sám. Jak se mi to dařilo a jaká další slova k tomu celému mám, si můžete přečíst v tradičním souhrnném článku, který je zároveň rozloučením s festivalem. Rozloučením s tučňákem.

Letošní druhý ročník festivalu měl opět nabitý program, který nezastavila ani nepřízeň předpodzimového počasí. Ve třech dnech byly odehrány všechny inscenace, které měly v předešlé sezóně premiéru - tedy všechny, které již vznikaly za nového vedení Polárky. A já se o všech, s výjimkou Cirkusu Unikum, o kterém jsem psal již v březnu, pokusil napsat. Cílem bylo podávat bezprostřední a čerstvé dojmy, průběžně a pravidelně, ze dne na den. Není se tedy čemu divit, že k valné většině chce se mi leccos dopisovat a dodávat a mluvit bych o tom jistě dovedl lépe než psát. Poslední dobou si připadám jako Trigorin - „Jen co to vyjde (tiskem), už to nesnáším!“ - který má potřebu hned ráno k textu sednout znovu a přepsat ho. Ale i o tom je praxe psaní o divadle a já tedy texty ponechávám v původní podobě, aby neztratily festivalový šmrnc.

Nestačil jsem bohužel napsat o žádném z workshopů a ani o jednom z koncertů. Bongo Bombarďáci opět „rozbombardovali“ dětské i dospělé publikum hned první den a mejdan, který na zahradě vytvořili rozhodně dokazuje, že o prodej nové desky, jejíž křest se blíží, nebudou mít nouzi. Druhý koncert The Oakland Sisters jsem tak trochu propásl, neboť jsem něco psal. Třetí den následovala polárkovská kapela Polaris. Ta, kterou jsme mohli vidět již minulý ročník a která stejně jako tehdá opět slavnostně zahajovala novou sezónu. Stejně jako je viditelný progres u divadla, je naprosto zřejmý i u jeho kapely. Láskyplná kapela Polaris byla tentokrát ještě vesmírnější, ještě bláznivější, ulítlejší, energičtější, vtipnější, konfetovější, mejdanovitější. Byl to prostě zážitek vesmírné lásky plný a lepší start sezóny snad ani nešlo zařídit. Za zmínku též rozhodně stojí (zatím) trojdílný večerníček Matěje Záhoříka a kolektivu - Příběhy Skřítka Můjtysvěta. Na předešlém ročníku je Matěj vyprávěl na Malé scéně a letos se tyto večerníčky promítaly. Polárka si je totiž natočila. A natočila je tak krásně, s lehkostí a upřímností, hereckou nadsázkou a tak moc divadelně (a v divadle!), že by strčily do kapsy většinu večerníčků vysílaných v televizi. A koukali by i dospělí! Bonusem a úplným závěrem festivalu bylo rozloučení s kabaretem Svět podle Fagi, který zde odderniérovalo Divadlo DNO. A já tu poslední Fagi propásnul, protože už jsem musel být na cestě do Prahy. Tak vám na konec přihodím aspoň jeden ze svých nejoblíbenějších (polarisovsky vesmírných) stripsů.
ODKAZOVÁTKA:
Minulý rok, kdy jsme se s novou Polárkou poznávali, jsme často chválili umělecký soubor. A nejčastěji jeho mužskou část. Letos je to stejné, pánové nezklamávají, ale mě se chce tentokrát více chválit část dámskou (včetně případných hostů). Polárkovský soubor i díky precizní repertoárové dramaturgii (přesněji řečeno: dramaturgii témat) a vůbec uměleckému vedení a konceptu, v němž chce Polárka mj. být průvodcem k divadelní dospělosti (viz náš rozhovor s Janem Cimrem), neuvěřitelně zraje, zdokonaluje se. Herecky – kolektivně. Viděl jsem hned několik výborných hereckých výkonů (stále mluvím o dámské části, na pány jsme již zvyklí) a jen velmi nerad bych vyjmenovával, neboť bych musel vyjmenovat snad všechny. Skvěle sehraný (a vzájemně se dovednostmi a předpoklady doplňující) soubor začíná dosahovat velikých kvalit. A pokud mi nevěříte, zkuste je sledovat tři dny, téměř ve všem, co mají. Divadlo si prošlo za jedinou sezónu takovou proměnou, že je to k neuvěření - už nyní je rozhodně tou progresivní profesionální scénou pro děti a mládež. Svědčí o tom nejen hezké a jednotné vizuály, neustálé akce, workshopy a různé programy a projekty, ale také a to především - jejich silný repertoár, v němž má zastání každá věková kategorie.

Divadlo Polárka je pro mě nebojácnou a neustále se rozvíjející scénou, která rozhodně má co nabídnout. A která oproti Polárce minulé, dosahuje velkolepých výsledků. Na jedné straně jsou tu stále obyčejněji, tradičněji a jednodušeji vedené inscenace, například Deník Anny Frankové (k němuž jsem ve své dojmologii byl až příliš hodný) nebo Klapzubova jedenáctka, které hrají o maličko nižší divadelní ligu. A na straně druhé jsou tu špíly - v lize nesrovnatelně vyšší - jakými jsou Naše třída, kterou by dle mého názoru měl vidět minimálně každý z věkovky a všichni dál (a které jsem zase ve své dojmologii možná příliš uškodil) nebo Cirkus Unikum či alternativní Škola Malého stromu. A aby toho nebylo málo, můžou se ještě chlubit kvalitními inscenacemi pro děti nejmenší i trošku větší. Navíc, podíváte-li se, co chystají v této sezóně, budete zírat. Těším se. Těším se na další ohromný posun a těším se na další zážitky spojené s Polárkou.

Díky Polárce a Všem v ní i kolem ní za tři dny plné dobrého divadla, setkávání, inspirace a nových zkušeností. Tak nejen za rok, ale i na premiérách a jiných akcích co se blíží, ahoj!
REFLEXE A DOJMOLOGIE #Lukáše_v_Polárce:

A tady je slíbená a oblíbená Fagi:
DIVADLO DNO - FAGI

Žádné komentáře:

Okomentovat

Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)