Pravidelným seminářem naší katedry je mj. Kritický seminář pod vedením doc. Petra Christova, Ph.D., na kterém mnohdy vznikají dobré texty. Byla by však škoda našeho "šuplíkového" psaní, které má sloužit k seminářové (sebe)reflexi, podrobení zraků kolegů a různorodým praktickým zadáním až po samotný výstup, nevyužít. Startujeme tak další cyklus z naší alma mater. Prvním textem je reflexe derniéry Slováckého divadla, které se svým Nepřítelem lidu hostovalo v Divadle v Dlouhé. Autorem textu je kolega Tomáš Blatný. (Jeho titulek reflexe je navíc příhodný i k tomuto "kritickému" cyklu.)
*******
Drama Henrika Ibsena nastudované Slováckým divadlem v čele s režisérem Zdeňkem Duškem vyústilo ve stejnojmennou inscenaci – Nepřítel lidu. Kus ovšem nese podtitul Síla interpretace, který určuje svéráznou režijně-dramaturgickou koncepci.
Hybnou silou této koncepce je nově vytvořená postava Moderátora. Celá inscenace je jím provázena a společně s divákem rozkrývá to, co se na jevišti odehrává. Glosuje děj, chování postav a sebe samého, poněvadž i on ztvárňuje kromě moderátorské i jednu z postav původního dramatu – tiskaře Aslaksena. Hraje si se svojí dvojí úlohou, s herci, ale i s diváky. Představení několikrát v průběhu zastavuje, aby mohl leccos osvětlit (nevyhýbá se ani pojmům z divadelní teorie) nebo aby se mohl diváků zeptat na jejich názor, a provést tak jakýsi průzkum diváckého mínění. Systém hlasování založený na pasivitě členů masy (předpokladem je lenost a strach diváků z interakce) využívá demagogických postupů. Nutí diváka vybrat si jednu z dvou nastolených odpovědí, čímž jinou alternativu vylučuje. Moderátor vede diváky cestou „správných“ odpovědí a dává jim jen zdánlivě prostor pro jejich vlastní názor. Tím se dostává k jednomu z nejzajímavějších triků, který je zároveň katarzním momentem inscenace. Drtivá většina, jakožto hloupá masa, která žije v domnění, že má vždy pravdu, je ukazována v negativním světle, zatímco člověk sám je prezentován jako bytost mající tendence považovat se za intelektuální menšinu. Katarze spočívá v tom, že masa lidí v hledišti plná „individualistů“ se shoduje v odsouzení hlouposti drtivé většiny, a sama se tak stává částí jednohlasného celku, součástí drtivé většiny. Lidé mají tendence považovat se za individualisty a neztotožňovat se s manipulovatelným davem. Neznamená to však, že tím davem ve skutečnosti nejsou.
Ve chvíli, kdy se potýkáme s takovýmto uchopením divadelní hry, je nutné položit si otázku, jaký je zde záměr, a zdali se nejedná o samoúčelnou aktualizaci sloužící pouze jako humorný element podporující komediálnost Ibsenovy hry. Moderátor jakožto prostředník mezi postavami na jevišti a diváky v hledišti zprostředkovává komunikační kanál, který se ke konci první části před přestávkou překlene v debatu s herci, kteří vystupují z role a s diváky otevřeně diskutují. Radikální tah režiséra Duška však zůstává poněkud nevyužit. V okamžiku, kdy by byl Moderátor potřeba nejvíce, aby diskuzi usměrňoval a směřoval a mohla tak vzniknout platforma k prodiskutování aktuálních společenských témat, které souvisí s tématy obsaženými v textu, zůstává debata nemoderovaná (například otázka o přijetí, či nepřijetí referenda se ve spojitosti s polemikou o drtivé většině přímo nabízí). Na pražské repríze 7. 10. 2017, kdy měla inscenace zároveň svou derniéru, bylo nasnadě akcentovat blížící se volby do parlamentu. Jeden z diváků dokonce poznamenal, zdali vzhledem k aktuálnosti volební tematiky neuvažují interpreti o dalších reprízách. Bohužel byl ale umlčen argumentem, že je to derniéra, a tudíž s tím nic nezmůžou. Smích tak přítomné téma voleb odsunul za dotazy typu, jak se inscenace líbila v Uherském Hradišti v porovnání s ostatními. Poměrně krátký prostor tak nenabídl přílišnou možnost k diskuzi.
A tak se smějeme a smějeme oné aktualizaci samotné, divadelním gagům a bezpochyby uvěřitelným hereckým výkonům, avšak Síla (této) interpretace navzdory svému potenciálu diskuzního fóra zůstává poněkud hluchá a nevyužitá.
-- Tomáš Blatný
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.