Pravidelným seminářem naší katedry je mj. Kritický seminář pod
vedením doc. Petra Christova, Ph.D., na kterém mnohdy vznikají dobré
texty. Byla by však škoda našeho "šuplíkového" psaní, které má sloužit k
seminářové (sebe)reflexi, podrobení zraků kolegů a různorodým
praktickým zadáním až po samotný výstup, nevyužít. Startujeme tak další
cyklus z naší alma mater. Druhým textem je další reflexe derniéry Slováckého divadla, které se svým Nepřítelem lidu hostovalo v Divadle v Dlouhé. Autorkou textu je Kristýna Kozlová.
Nepřítel lidu od Henrika Ibsena se řadí k tzv. společenským dramatům, avšak sám autor připustil, že hra obsahuje i mnoho veseloherních prvků. Zároveň je zde zachována vážnost základní myšlenky související s morálkou v politickém kontextu. Slovácké divadlo uvedlo Ibsenova Nepřítele lidu s podtitulem Síla interpretace a zaměřilo se na obojí, jak pobavení, tak i náhled do politického dění skrze prosazování pravdy hlavního hrdiny. To vše nám soubor z Uherského Hradiště představil na derniéře 6. října 2017 v Divadle v Dlouhé, kde hostoval.
Režisér Zdeněk Dušek se inspiroval Brechtovým zcizovacím efektem, díky kterému nešlo jen o dějové, lineární tažení, ale spíše o postupné narušování diváckého vnímání. Společně s dramaturgyní Ivou Šulajovou se podílel na inscenační úpravě textu. Jedním z hlavních textových zásahů bylo přidání postavy Moderátora, která oživila a ozvláštnila inscenaci. David Vaculík se tak skrýval hned za dvěma rolemi. Byl tiskařem Aslaksenem a zároveň Moderátorem, jenž po celou dobu vstupoval do děje a postupně ho vracel, měnil, komentoval či zastavoval. Diváci se účastnili několika hlasování a rozhodovali o tom, s jakou konkrétní postavou sympatizují více, zda považují hlavní postavu doktora Stockmanna v podání Tomáše Šulaje za nepřítele lidu či nikoliv. Přímo uprostřed inscenace, dokonce nechyběla ani „beseda“ mezi účinkujícími a diváky, při které zaznívaly nejrůznější dotazy. Otázky z publika směřované na herce byly v každé inscenaci rozdílné, tudíž i díky nim mohlo dojít k rozdílnému diváckému chápání a interpretačnímu posunu.
K interpretační síle přispěl i výběr určitých výstupů, jež byly posléze zahrány dvěma zcela odlišnými způsoby. Divák měl tak na výběr dvě možné varianty jednotlivých scén včetně té závěrečné a bylo jen na něm, jakou z nich si vybere. Kouzlo tedy spočívalo především v antiiluzivním režijním pojetí a herecké interpretaci. Herci nám dle této režijní koncepce demonstrovali, že není důležité, co se právě odehrává, ale jakým způsobem se daná situace pojme.
Nejen postava Moderátora svými „civilními“ vstupy a suchým humorem určovala tempo a dynamiku celé inscenace. Důležité bylo i vyznění některých replik, které z úst herců zazněly zcela přirozeně a v přesném načasování. V inscenační úpravě byly některé scény složeny do jedné, a to konkrétně při setkání hlavní postavy s ostatními. Dr. Stockmann stál na jevišti v popředí a za ním se zjevoval Hovstad v podání Jiřího Hejcmana, Pavel Majkus jako Morten Kiil a Aslaksen, kteří měli chvályhodné poznámky na hlavního hrdinu a nazvali ho i „přítelem občanstva“, kdežto v předloze navštěvoval hlavní postavu každý zvlášť. Jejich repliky zaznívaly směrem k divákům v úplné tmě a světlo ozařovalo jen konkrétního herce, který se zmocnil slova, což také dodalo na celkové interpretační působnosti. Uherskohradiští pojali Ibsenova Nepřítele lidu po svém a sílu to rozhodně mělo!
Nepřítel lidu od Henrika Ibsena se řadí k tzv. společenským dramatům, avšak sám autor připustil, že hra obsahuje i mnoho veseloherních prvků. Zároveň je zde zachována vážnost základní myšlenky související s morálkou v politickém kontextu. Slovácké divadlo uvedlo Ibsenova Nepřítele lidu s podtitulem Síla interpretace a zaměřilo se na obojí, jak pobavení, tak i náhled do politického dění skrze prosazování pravdy hlavního hrdiny. To vše nám soubor z Uherského Hradiště představil na derniéře 6. října 2017 v Divadle v Dlouhé, kde hostoval.
Režisér Zdeněk Dušek se inspiroval Brechtovým zcizovacím efektem, díky kterému nešlo jen o dějové, lineární tažení, ale spíše o postupné narušování diváckého vnímání. Společně s dramaturgyní Ivou Šulajovou se podílel na inscenační úpravě textu. Jedním z hlavních textových zásahů bylo přidání postavy Moderátora, která oživila a ozvláštnila inscenaci. David Vaculík se tak skrýval hned za dvěma rolemi. Byl tiskařem Aslaksenem a zároveň Moderátorem, jenž po celou dobu vstupoval do děje a postupně ho vracel, měnil, komentoval či zastavoval. Diváci se účastnili několika hlasování a rozhodovali o tom, s jakou konkrétní postavou sympatizují více, zda považují hlavní postavu doktora Stockmanna v podání Tomáše Šulaje za nepřítele lidu či nikoliv. Přímo uprostřed inscenace, dokonce nechyběla ani „beseda“ mezi účinkujícími a diváky, při které zaznívaly nejrůznější dotazy. Otázky z publika směřované na herce byly v každé inscenaci rozdílné, tudíž i díky nim mohlo dojít k rozdílnému diváckému chápání a interpretačnímu posunu.
K interpretační síle přispěl i výběr určitých výstupů, jež byly posléze zahrány dvěma zcela odlišnými způsoby. Divák měl tak na výběr dvě možné varianty jednotlivých scén včetně té závěrečné a bylo jen na něm, jakou z nich si vybere. Kouzlo tedy spočívalo především v antiiluzivním režijním pojetí a herecké interpretaci. Herci nám dle této režijní koncepce demonstrovali, že není důležité, co se právě odehrává, ale jakým způsobem se daná situace pojme.
Nejen postava Moderátora svými „civilními“ vstupy a suchým humorem určovala tempo a dynamiku celé inscenace. Důležité bylo i vyznění některých replik, které z úst herců zazněly zcela přirozeně a v přesném načasování. V inscenační úpravě byly některé scény složeny do jedné, a to konkrétně při setkání hlavní postavy s ostatními. Dr. Stockmann stál na jevišti v popředí a za ním se zjevoval Hovstad v podání Jiřího Hejcmana, Pavel Majkus jako Morten Kiil a Aslaksen, kteří měli chvályhodné poznámky na hlavního hrdinu a nazvali ho i „přítelem občanstva“, kdežto v předloze navštěvoval hlavní postavu každý zvlášť. Jejich repliky zaznívaly směrem k divákům v úplné tmě a světlo ozařovalo jen konkrétního herce, který se zmocnil slova, což také dodalo na celkové interpretační působnosti. Uherskohradiští pojali Ibsenova Nepřítele lidu po svém a sílu to rozhodně mělo!
-- Kristýna Kozlová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.