6. listopadu 2017

#KS: Síla interpretace? Ano!

Pravidelným seminářem naší katedry je mj. Kritický seminář pod vedením doc. Petra Christova, Ph.D., na kterém mnohdy vznikají dobré texty. Byla by však škoda našeho "šuplíkového" psaní, které má sloužit k seminářové (sebe)reflexi, podrobení zraků kolegů a různorodým praktickým zadáním až po samotný výstup, nevyužít. Startujeme tak další cyklus z naší alma mater. Druhým textem je další reflexe derniéry Slováckého divadla, které se svým Nepřítelem lidu hostovalo v Divadle v Dlouhé. Autorkou textu je Kristýna Kozlová.

Nepřítel lidu od Henrika Ibsena se řadí k tzv. společenským dramatům, avšak sám autor připustil, že hra obsahuje i mnoho veseloherních prvků. Zároveň je zde zachována vážnost základní myšlenky související s morálkou v politickém kontextu. Slovácké divadlo uvedlo Ibsenova Nepřítele lidu s podtitulem Síla interpretace a zaměřilo se na obojí, jak pobavení, tak i náhled do politického dění skrze prosazování pravdy hlavního hrdiny. To vše nám soubor z Uherského Hradiště představil na derniéře 6. října 2017 v Divadle v Dlouhé, kde hostoval.

Režisér Zdeněk Dušek se inspiroval Brechtovým zcizovacím efektem, díky kterému nešlo jen o dějové, lineární tažení, ale spíše o postupné narušování diváckého vnímání. Společně s dramaturgyní Ivou Šulajovou se podílel na inscenační úpravě textu. Jedním z hlavních textových zásahů bylo přidání postavy Moderátora, která oživila a ozvláštnila inscenaci. David Vaculík se tak skrýval hned za dvěma rolemi. Byl tiskařem Aslaksenem a zároveň Moderátorem, jenž po celou dobu vstupoval do děje a postupně ho vracel, měnil, komentoval či zastavoval. Diváci se účastnili několika hlasování a rozhodovali o tom, s jakou konkrétní postavou sympatizují více, zda považují hlavní postavu doktora Stockmanna v podání Tomáše Šulaje za nepřítele lidu či nikoliv. Přímo uprostřed inscenace, dokonce nechyběla ani „beseda“ mezi účinkujícími a diváky, při které zaznívaly nejrůznější dotazy. Otázky z publika směřované na herce byly v každé inscenaci rozdílné, tudíž i díky nim mohlo dojít k rozdílnému diváckému chápání a interpretačnímu posunu.

K interpretační síle přispěl i výběr určitých výstupů, jež byly posléze zahrány dvěma zcela odlišnými způsoby. Divák měl tak na výběr dvě možné varianty jednotlivých scén včetně té závěrečné a bylo jen na něm, jakou z nich si vybere. Kouzlo tedy spočívalo především v antiiluzivním režijním pojetí a herecké interpretaci. Herci nám dle této režijní koncepce demonstrovali, že není důležité, co se právě odehrává, ale jakým způsobem se daná situace pojme.

Nejen postava Moderátora svými „civilními“ vstupy a suchým humorem určovala tempo a dynamiku celé inscenace. Důležité bylo i vyznění některých replik, které z úst herců zazněly zcela přirozeně a v přesném načasování. V inscenační úpravě byly některé scény složeny do jedné, a to konkrétně při setkání hlavní postavy s ostatními. Dr. Stockmann stál na jevišti v popředí a za ním se zjevoval Hovstad v podání Jiřího Hejcmana, Pavel Majkus jako Morten Kiil a Aslaksen, kteří měli chvályhodné poznámky na hlavního hrdinu a nazvali ho i „přítelem občanstva“, kdežto v předloze navštěvoval hlavní postavu každý zvlášť. Jejich repliky zaznívaly směrem k divákům v úplné tmě a světlo ozařovalo jen konkrétního herce, který se zmocnil slova, což také dodalo na celkové interpretační působnosti. Uherskohradiští pojali Ibsenova Nepřítele lidu po svém a sílu to rozhodně mělo!

-- Kristýna Kozlová

Žádné komentáře:

Okomentovat

Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.