#DÍTĚ: Bílý tesák

20. ročník festivalu pro děti a jejich dospělé

Divadlo DRAK, Hradec Králové
J. London, T. Jarkovský, J. Vašíček: Bílý tesák
režie: Jakub Vašíček

Vlčíma očima

               

Nikdy jsem úplně nepřičichla k dobrodružné literatuře, jakou je například Jack London. Na Bílého tesáka z hradeckého Divadla DRAK jsem šla tedy (téměř) bez větších očekávání (což je jistě nejlepší možná výchozí situace). Dramatizaci právě Londonova románu uvedlo letos v březnu Divadlo Drak v režii Jakuba Vašíčka a dramaturgii Tomáše Jarkovského.

Malý šedý vlček se narodí ve sněhové jeskyni, jako jediný z pěti vlčat zůstane na živu, brzo ztrácí i matku. Vlčkova predestinace tedy už od narození není zrovna příznivá. Úplně opuštěný, ponechán na pospas osudu, se nikde nepotkává s laskavým přístupem. Dostává se do rukou starého indiána, který se jej snaží začlenit do čtyřčlenné smečky psů. Vlček se ale odmítá podřídit hierarchii smečky i lidské nadvládě. Psy je odmítán pro jinakost, indiánem vychováván sice k poslušnosti, ale výhradně tvrdou rukou. Za své zločiny proti smečce i indiánovi má být Bílý tesák zastřelen. Vykoupí jej kšeftař Smith, který chce zbohatnout na zakázaných psích zápasech. Smithem je týrán a přetvořen na vraždící krvelačnou bestii. Život mu zachrání jižan Weedon Scott. Scott dá vlkovi to, co doposud nikdo. Teplo domova, lásku, péči. Přesto však nad pohodlným poslušným životem s člověkem převládnou vlčí pudy a touha po svobodě a mladý vlk se vrací zpátky do divoké přírody Aljašky.   

Hlavní hrdina má celou dobu v ruce kameru, která funguje jako jeho oči. Cokoli, na co se Bílý tesák dívá, vidíme promítnuté na velkém plátně. Divákovi se tak nabízejí dvě perspektivy: hlavního hrdiny, která je velmi blízká, selektivní a částečně zmatečná a zároveň divák vidí celé situace v kontextu, jako vnější pozorovatel. Tento princip poskytuje možnost hlubšího pochopení hlavního hrdiny, ale i detailnější analýzu toho, co se právě odehrává.

Dramaturgicky pracují tvůrci s jednoduchou dějovou linkou, od které ani v nejmenší neodbíhají, drží se jí pevně, příběh a motivace postav jsou jasně čitelné. Dětský divák nemá problém s orientací a pochopením situací, což je pro režijní uchopení nesmírně důležité. Dítě se tak může plně soustředit na to, co je mezi řádky, co je v jednotlivých situacích, na výrazy herců. Protože s tím pracuje režisér Vašíček nejvíce, s obrazy, s atmosférou – a pracuje s tím skvěle, citlivě a pečlivě. Intenzita a autentičnost situací dělá (mimo jiné) z inscenace Bílý tesák silný zážitek pro dětského i dospělého diváka. Scéna ze začátku, kdy se vlček poprvé dostává ven z ledové jeskyně, prozkoumává okolí a hledá svou matku, je velmi intimní. Díky kameře spolu s vlčkem procházíme sněhem, trávou, křovím, očucháváme vlčí stopy, kosti a zabíjíme jeho první kořist – tetřeva. Naopak ve scéně psích zápasů prožíváme intenzivní krutost – nikoli explicitní, ale v náznaku. A o to je silnější. Když se dostane vlk k Weedonu Scottovi, ocitá se v zenovém, harmonickém bytě jižana a za zvuků ambientního bluesu, který hrají samozřejmě černoši, se mění v poslušného psíka.

Bílý tesák je silným dětským hrdinou, kterého lze vztáhnout k dětem týraným, dětem z pasťáku, k dětem, které jsou od malička samy, ovládané okolními vlivy. To, že je hlavní hrdina vlk, rozhodně nezabraňuje ztotožnění se s postavou. Naopak. Všechny zvířecí postavy hrají lidé a nikdy nejsou připodobňováni ke psům jakýmikoli vnějšími „psími“ znaky. Nikde žádná ouška, ocásky nebo infantilní štěkání. Jsou to lidé, kteří představují psi na základě vnitřní podobnosti, skrze chování, skrze animální zvuky. Dokonce vyjadřování psů a lidí se v ničem neliší – mluví stejným jazykem, stejným stylem řeči. Tím pádem můžeme vnímat Bílého tesáka jako zvíře stejně tak, jako člověka. Stejně, jako Bílý tesák nevnímá rozdíly mezi lidmi a psy, protože se k němu všichni chovali stejně krutě.

Tvůrci pracují ve všech složkách se syrovostí. Herci (hrají výhradně muži) pracují především se zvuky, herecké pojetí je úsporné, náznakové. Scénografie využívá autentické materiály, skutečný sníh, větve, dřevo, skutečné jídlo. Příběh je vybudován ze základních stavebních kamenů. Díky této syrovosti je Bílý tesák neobyčejně přitažlivou inscenací, která diváka vtáhne do svého světa a ani na chvíli jej z něj nevyžene.