#SnězTuŽábu: Degustování

Sněz tu žábu, 4. ročník festivalu francouzského divadla

DEN TŘETÍ A ČTVRTÝ
Necudné a Brutální jednohubky

Už jste četli náš LE TISK? Sledujete naše paralelní zpravodajství zde na blogu? Všimli jste si útržků v Divadelních novinách? Dvě mini-reportáže z degustačního programu, pokračujeme v našem cyklu.

 *******

NECUDNÉ JEDNOHUBKY
Necudně nebo s cudností?

Karolína Pösingerová

/cyklus Kritického semináře/

Je květen, je máj, lásky čas. Jíti na necudné jednohubky, zdá se jíti na jiný rozměr lásky krás… Koncept Necudných jednohubek, které se na letošním festivalu objevily, byl jedním slovem rezonující. Čtyři texty, které spojuje různý pohled na stále aktuální téma vztahů mužů a žen. Dá se ještě napsat něco nového? Paradoxně všechna čtení, která byla uvedena, potvrzují, že ano. Vzorce mezilidských vztahů se navzdory pokroku stále opakují a jako by se ani neproměňovaly i přes pokrok kolem. Stále je problémem/tématem zneužití ženy mužem (Catherine Tullat: Ukradené dětství) či mezigenerační propast (Didier-Georges Gabily: Zvěřina doby) v proměnách společnosti. Stejně tak jako otevřený popis sexuálního aktu (David Léon: Noc kůže), který se prostřednictvím erotických románů stal populárním. Nicméně jsme spíš zvyklí dívat se na „vážné” popisy aktu skrze ironii. Popsat skutečně celou situaci je pořád tématem lehce šimrajícím obzvláště na divadle. Co je nám (ne)známé, je pak pohled na mladé nezkušené panny (Marion Aubert: Rady mladé nevěstě), jejichž nezkušenost vede k ironii a výsměchu. Otázkou zůstává, co je na tolikrát řečeném/viděném stále vzrušující. Ona plastičnost světa, který se skrze války či nové technologie, vlastně vůbec nezměnil.

---

BRUTÁLNÍ JEDNOHUBKY
A přidat si mohu?

Naomi Adachi

/cyklus Kritického semináře/

Když chcete svým hostům servírovat jednohubky, určitě je chcete navnadit na hlavní chod. Chcete zaplavit chuťové pohárky všelijakou rozličností. To se přesně povedlo Brutálním jednohubkám, které se degustovaly poslední den festivalu Sněz tu žábu. Ochutnávaly se celkem čtyři krátké úryvky současných dramatických textů. Podávaly se formou scénického čtení zakápnuté hereckým dressingem, který ale byl cítit jen na špičce jazyka, aby nepřebil důraz na hlavní ingredienci, tedy text. Aby všechy příchutě kolidovaly, držel je tématický rámec. Delikátní brutalita a násilí.

Prvním byl text Davida Léona Jednoho dne budeme lidé. Skvělá první jednohubka. Divák poslouchal dramatickou báseň, která čerpá ze Zjevení svatého Jana, Apokalypsy a nehumánnosti. Nechával nás rozpoznávat všechny ingredience velmi nejistě, ale věděli jsme, že nám chutná.

(Ne, děkuji, nepřidám si, čekají mě další!)

Druhá jednohubka byla oproti té první mnohem jasnější. Pot na čistých peřinách od Tarika Noui. Rozhovor mezi třemi aktéry o Laně, která nabízí svou teplou náruč mužům.

(Rychlá, krátká, co tu máme dál?)

Následně na to se servíroval text Didiera-Georgese Gabilyho. Jeho Lalla je inspirována skutečným příběhem. Hlavní hrdinka Marguerite odhaluje svůj příběh a důvod, proč byla odsouzena za vraždu svého dítěte. Degustátoři se zakousli do něčeho hořkého, ale i tak nemohli přestat a hltali dál.

(Nějaký dezert po této těžší by nebyl?)

Jako poslední a závěrečnou tečkou byla lehká a přesladká Krutelka od Dubuse Theophila. Roztomilá Krutelka diváka rozněžněla, rozesmála a krásně uzavřela celou degustační hodinku. Její vraždění domácích mazlíčků a přátel bylo prostě rozkošné!

Divák si rozhodně pochutnal.
Ale byl hladový.
Víc, než předtím.
A tak se ptám, kdy bude hlavní chod?