Polárkový dort 2018 - Polárka ve třech dnech již potřetí
Adam Steinbauer: Tamtadarova dobrodružství
režie: Adam Steinbauer
*******
režie: Adam Steinbauer
*******
STRAŠIDLO JE KÁMOŠ
Sobotní ráno odstartovala Tamtadarova dobrodružství v režii Adama Steinbauera určená dětem od pěti let. Malé i velké publikum je od první chvíle vtaženo tajemnou atmosférou Malé scény – mytického prapralesa, na jehož místě vyrostly osady, později vesnice a nakonec města. Ta však vyhání původní obyvatelstvo – strašidla, která postupně splývají s lidským obyvatelstvem nebo mizí úplně. Zachránit je může pouze ten, kdo na ně pořád věří – osmiletý chlapec Tamtadar.
Botiček zbavené mláděcí publikum sedí na polštářcích spíše s herci než naproti nim, hlavnímu hrdinovi průběžně napovídá, povzbuzuje ho „neboj se!“ a celých padesát minut zaujatě sleduje jeho tour po pohádkových bytostech. Po děkovačce si děti s herci povídají, sdílí dojmy z představení a vlastní zkušenosti s bubáky, a nakonec se rozvášňují natolik, že několik z nich samo přebírá úlohu strašidel a jme se děsit bezelstné herce.
Inscenaci by se dala vytknout dějová plytkost, slabé rozuzlení, zapadlá pointa a vůbec celková roztříštěnost...ale ve výsledku to vůbec nepovažuji za důležité. Jde totiž především o přehlídku skvěle zvládnutého scénografického a loutkářského řemesla, každé ze strašidel nese vtipnou pointu samo o sobě už svým zpracováním, pokaždé jiným, pokaždé nečekaným a funkčním, každá epizoda mění atmosféru a dokáže udržet dětskou i dospělou pozornost. Zletilý doprovod navíc ocení řadu vtipů a popkulturních narážek, stejně jako všude číhající zcizovací efekt, který mláďatům připomíná, že vše je jen jako a na dospělé za jejich zádíčky mrká a dělá z nich parťáky v tvorbě pohádkové iluze. Tamtadarova dobrodružství jsou ukázkou intuitivního kontaktu s dětským divákem, práce s atmosférou a vizuálně atraktivního zpracování. Není to divadlo na přemýšlení, ale na koukání. A že je na co koukat!
Botiček zbavené mláděcí publikum sedí na polštářcích spíše s herci než naproti nim, hlavnímu hrdinovi průběžně napovídá, povzbuzuje ho „neboj se!“ a celých padesát minut zaujatě sleduje jeho tour po pohádkových bytostech. Po děkovačce si děti s herci povídají, sdílí dojmy z představení a vlastní zkušenosti s bubáky, a nakonec se rozvášňují natolik, že několik z nich samo přebírá úlohu strašidel a jme se děsit bezelstné herce.
Inscenaci by se dala vytknout dějová plytkost, slabé rozuzlení, zapadlá pointa a vůbec celková roztříštěnost...ale ve výsledku to vůbec nepovažuji za důležité. Jde totiž především o přehlídku skvěle zvládnutého scénografického a loutkářského řemesla, každé ze strašidel nese vtipnou pointu samo o sobě už svým zpracováním, pokaždé jiným, pokaždé nečekaným a funkčním, každá epizoda mění atmosféru a dokáže udržet dětskou i dospělou pozornost. Zletilý doprovod navíc ocení řadu vtipů a popkulturních narážek, stejně jako všude číhající zcizovací efekt, který mláďatům připomíná, že vše je jen jako a na dospělé za jejich zádíčky mrká a dělá z nich parťáky v tvorbě pohádkové iluze. Tamtadarova dobrodružství jsou ukázkou intuitivního kontaktu s dětským divákem, práce s atmosférou a vizuálně atraktivního zpracování. Není to divadlo na přemýšlení, ale na koukání. A že je na co koukat!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.