#BESTIÁŘ: Improvizace není automatický úspěch

Divadlo Husa na provázku: SMĚJÍCÍ SE BESTIE

BUBILAND ANEB KABARET U POLITICKÉ MRTVOLY

Název inscenace Bubiland aneb Kabaret u politické mrtvoly, hommage a Zuzana Bubílková, zní slibně, a naláká všechny milovníky politických bizárů. Kabaretní forma dovoluje, že se nemusí nic propojovat příběhem, a večer může svévolně plynout.

O hudební program se postarala kapela Stones Beatles. Hráli se The Beatles, přičemž některé písně obsahovaly komentář k současné politické situaci nebo k obecným politickým principům v České republice, což do jisté míry zamávalo původním významem textů. Herci Husy na provázku jsou hudebně vynikající, především pěvecky. Takže minimálně hudební složka kabaretu byla bezchybná.

Za scénou, přímo před diváky a u pípy s pivem byly tři televizní obrazovky, na nichž opakovaně běžely nejrůznější televizní propadáky, zoufalá videa z Youtube, nejkomičtější (nejen) politické excesy (Pero z Chile, věštkyně Jolanda, Pejskové se koušou, Zemanův Aligátor,…). Kabaretem prováděl Tomáš Milostný, vlastně Zuzana Bubílková. Náplní byly improvizace herců na „hranatá“ a „kulatá“ témata, která si vytahovali z kulaté a hranaté nádoby. Autory témat byli polský novinář a spisovatel Mariusz Szczygieł a básník a prozaik Milan Kozelka.

Improvizace se zdá být lehká a někdy také může být, pokud se spokojíte s jednoduchými nápady a nejzákladnějším vyjádřením. Jenomže improvizovat na poměrně složité téma, v němž byste ideálně měli být navíc satiričtí a improvizaci vypointovat směrem k vytyčenému tématu, to už taková partičkovská zábava není. Témata, která si herci (J. Kniha, T. Milostný, D. Buš, V. Pískala) vytáhli, byla co do náročnosti kolísavá, tak například: Poslanci dostali návrh na vyznamenání a ing. František Hájek navrhl sám sebe, stalo se tak poprvé; Krteček bude mít nové díly, natočí je Číňané a bude tam panda nebo Nedělní chvilka poezie s Milošem – kunda kunda hovno hovno.

Bubiland // zdroj: Divadlo Husa na provázku

Nemá smysl psát o obsahu improvizací a o hereckých „výkonech“. Ačkoli Jiří Kniha mě stále udivuje, jeho smysl pro recesi, parodii a schopnost po celou dobu i jen improvizace nevystoupit z role je obdivuhodná. Co je ale Bubiland vůbec za tvar? Volný prostor kabaretu a improvizací rámcuje režisér Vladimír Morávek poměrně pevnými hranicemi politických témat a výstřelků, kterým se vysmíváme. Tento tematický okruh je pro kabaret ideální. Problém je s improvizací. Protože pokud se improvizace nepovede, herci nevymyslí vtipný nebo originální námět, nedotáhnou ho k pointě, je na nich znát rozpačitost a bezradnost. Tím, že se hercům improvizace nedařily (a podotýkám, že se mnohokrát i v zoufalé situaci dařilo diváky rozesmát), se vytratila myšlenka a důvod celé inscenace.

Co je jejím konceptem, na co naráží? Respektive ono je patrné, že jde o ten bestiální smích nad věcmi, nad kterými bychom měli spíše plakat nebo se nad nimi rozčilovat. Potom mi ale do toho konceptu nesedí třeba téma Šest způsobů, jak zaručeně sbalit holku… a nesedí mi ani ona politická mrtvola, spíše by to měla být mediální mrtvola. Možná kdyby herci vycházeli z pevného textu, na jehož podkladě by improvizovali, byla by to větší jistota. Nicméně si myslím, že zdaří-li se improvizace, funguje Bubiland tak, jak má.