4. srpna 2015

#JiráskůvHronov: "Špatní herci ve špatné inscenaci"

Autor:
http://www.nipos-mk.cz/?cat=40
85. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla

Divadlo Gasparego Liptovský Mikuláš - M. McDonagh: Osiřelý západ
režie: Ján Kuráň

Pojďme se bavit o něčem, o čem se nemluví. Pojďme se bavit o tom, že není zas tak skandální zabít otce, protože vám zkritizuje účes. Že je docela v pořádku, že vám bratr poskytne alibi, když shrábne celé dědictví. A že to ví téměř celá obec, ale nikomu to vlastně ani nevadí. On ten otec totiž kopal do kocoura.

Coleman a Valen nejsou bratři jaksepatří. S citem překypujícím leda tak k lahvi od whiskey se plácají v bytě po otci, kde jsou občas navštěvováni místním farářem (který možná nevěří v Boha a docela dost pije) a mlaďounkou Girleen (která je krásně oprsklá a přivydělává si prodáváním alkoholu). Coleman s Valenem ze svých malicherných hádkách na život a na smrt vytváří živnou půdu pro drsnou klauniádu, která se stává středobodem inscenace. Ale to je trochu málo…

Ona ta hra je totiž trochu (vlastně docela dost) o postavách, které v této inscenaci mají funkci spíše zapadlého venkovského koloritu. Ano, mluvím „o tom faráři a o té malé holce.“ Ti dva totiž v kontrastu k neustále se provokujícím bratrům (kterým jejich život ve skutečnosti vyhovuje) představují onu osamělost, která je tématem celé hry a na rozdíl od „hlavních postav“ mají touhu dát svému životu smysl. Jenže tahle dějová linka se z inscenace slovenského souboru Gasparego zcela vytratila a do popředí jsou postaveny energické scény zachycující přetahování se o pytlík brambůrek. Celkem nuda. Navíc na úkor emočně vypjatých scén, které odkrývají (tedy, ehm, měly by odkrývat) nejen background postav, ale i smysl celé hry.

„A slečno, přemýšlela jste nad tím, že autorským záměrem bylo právě a pouze pobavení diváka a tudíž odsunutí vážné stránky věci do ztracena bylo nasnadě?“ Přemýšlela. A o to silnější je mé zklamání.

I když pominu fakt, že je jistě mnoho jiných her, které by sami o sobě jistě splňovaly požadavek vulgárního bulváru s westernovským nádechem, musím se pozastavit nad dramaturgickou stránkou inscenace: n"emůžu se zbavit pocitu, že inscenátoři nešli v úpravách textu po celkovém smyslu a vyznění inscenace. Jinak si nedovedu představit, proč byly některé situace zpola řečené, dále ovšem nerozehrané a vyšuměné. Třeba Girleen. Ono to děvče bylo do faráře Welsche zamilované a ten alkohol prodávala po domech, protože šetřila na řetízek se srdíčkem z mámina katalogu, který chtěla faráři darovat. Onen řetízek pak Girleen po Welschově smrti mrskne po bratrech, ale nikomu nemůže dojít, oč jde. Co to bylo za řetízek? Co měl znamenat? Jo a proč že se vlastně otec Welsch zabil a proč ta holka k sakru tak vyváděla?!?

Zjednodušeně řečeno, Girleen s Welschem občas plácli repliky, které měly s původním významem cosi společného, ale byly tak strašně moc nesmyslně vytržené z kontextu, že nebylo důvodu je tam vůbec ponechávat. Možná za daně zvolení poetiky nebylo ani důvodu ponechávat v inscenaci obě „vedlejší“ postavy a hrát pouze tu drsnou klauniádu Colemana a Valena bez narušení chudé scény u jezera (z původních dvanácti stran textu zůstaly v inscenaci tak čtyři minuty neemoční nudy) a laciných hysterických výlevů (proboha, proč?).

Nepropracovaným a ochuzeným postavám Girleen a otce Welsche ještě více uškodil herecký výkon jejich protagonistů. Pak z nich už opravdu nezůstalo nic víc, než kolem sebe kopajících primitivů. Tak tedy tak. Jo a mimochodem, odehrává se to na irském zapadákově.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)