Choromyslné divadlo

Vojcka – vrcholné dílo předčasně zesnulého, tehdy čtyřiadvacetiletého, George Bűchnera dnes označujeme jako dramatický zlomek nebo „otevřené drama“. Otázkou však stále zůstává, jak s tímto torzem neseřazených výjevů naložit. Nejde ani tak o skladbu motivů a dílčích dějů, v nichž autor vychází ze skutečných událostí, spíše o to, co nám v mnoha (lidských, společenských…) kontextech může odhalovat.

Každý synek z Brenpartije...

...nič nerobí, enem pije!

A tak ničí bakterie, a tím pádem věčně žije!

Další jedinečný zážitek z ostravského výletu - opět v Komorní scéně Aréna - z inscenace hry Tomáše Vůjtka Brenpartija. Inscenace o tulácích žijících na struskových haldách a v ostravštině - tedy v lašském nářečí. Pro Pražana je velmi obtížné porozumět, ale jde to, a rozhodně je dialekt (rozostřován záměrnou ledabylostí ve výslovnosti) nezbytně nutný, protože utváří autenticitu místa.

Top Actors v Aréně

Inscenace Top Dogs v Komorní scéně Aréna režiséra Grzegorze Kempinského, který zde již režíroval Krajní meze a Plešatou zpěvačku (která je stále na repertoáru), je v mnoha ohledech fascinující. Už jen téma: osm top dogs v outplacementu - tedy špičky velkých firem v programu, který pečuje o propuštěné zaměstnance a pomáhá jim vyrovnat se s výpovědí a znovu se umístit na pracovním trhu. Přirovnání velkých nadnárodních firem a korporací (Agrofert, BMW, Lukoil, T-Mobile, Rossmann,...) k sedmi egyptským ranám bylo namístě.

Nový HAPRDÁNS? Raději ne.

Na inscenaci HAPRDÁNS neboli HAmlet PRinc DÁNSký (zkrátka méně známá verze známého příběhu, kdy tragédie přijde zkrátka) jsem šla s mnoha předsudky. Jak lze inscenovat text Ivana Vyskočila? Lze se vůbec vypořádat s jeho nedostižnou hereckou interpretací? Jak se na tento "nedivadelní" text chtějí podívat jako na skutečný divadelní materiál a scénicky ho nově a jinak zpracovat? V programu tvůrci avizují, že si s HAPRDÁNSem chtějí "pohrát", nechají do něj proniknout "divadelní iluzi". Napětí a hrůza stoupají.

Krásné psací stroje!

Inscenace Krásné psací stroje skladatele Miloše Orsona Štědroně a režiséra Jiřího Havelky v Divadle Na zábradlí má několik výrazných plus. A několik výrazných minus. Havelka kupí jeden režisérský nápad na druhý, až mu jaksi přepadávají přes jeviště, zavalí diváky a rozprchnou se mu na všechny strany. Jen pro pořádek - inscenace je o literární čtyřce Zábrana, Škvorecký, Kolář a Hrabal.

Ceny divadelní kritiky 2015

Člověk ani pořádně neví, jak psát kritiku, a už hlasuje do Cen divadelní kritiky... (ale svět je tuze malý, a o náhody tu není nouze, že.) Každopádně jsme s Lukášem Křížkem byli osloveni časopisem Svět a Divadlo, abychom přispěli svými amatérsky kritickými nominacemi na 24. ročník Cen divadelní kritiky (bývalé Ceny Alfréda Radoka). Dnes byly zveřejněny nominace a později bude jistě také zveřejněno, co který jednotlivý kritik nominoval v příslušných kategoriích.

Láska nebeská

Vítězslav Nezval napsal v roce 1940 básnické drama Manon Lescaut podle stejnojmenného románu abbé Prévosta (1731) pro Divadlo D40 E. F. Buriana. Čistota milostného citu, touha po svobodě a míru, krása a citlivost verše v konfrontaci s neprostupnou veřejností s ideálem moci a peněz. V kontextu nacistické okupace, kdy byly humánní ideje společnosti značně nalomeny i podlomeny, jistě rezonovala velmi aktuálně. Co může dát další z mnoha příběhů velké a osudové lásky dnešnímu divákovi?