Divadlo u Valšů na svých webových stránkách píše, že se: snaží oslovit diváky nejen středního a vyššího věku. Na konci dubna uvedli premiéru hry amerického autora Israela Horovitze Drahá Mathilda. Hra svým tématem jistě osloví diváky „středního a vyššího věku“. Osloví však i diváky mladší? A usiluje o to vůbec režisér Otakar Kosek?
Drahá Mathilda je tragikomická konverzační hra. Pětapadesátiletý Američan Mathias zdědil po svém otci luxusní byt v Paříži. V něm ale žije čtyřiadevadesátiletá Mathilda s dcerou, od níž Mathiasův otec byt koupil a zavázal se jí platit doživotní rentu. Postavy postupně odhalují svou psychologii, dozvídáme se stále více z jejich minulosti. Nechybí definitivní katarzní skoro-happy-end s konstatováním, že Život je krásný! / Ne, je lepší! / Ne, není lepší, je míň horší. Kdyby režisér hru skončil o něco dříve a vynechal by tento sentimentální konec, vyzněla by inscenace o poznání lépe, s nadhledem.
(...)
Inscenace nijak nevybočuje z řady jí podobných, ačkoli má potenciál – při výrazné dramaturgické úpravě – řešit témata, která by byla blízká i oněm mladším divákům. Jenomže režisér o to zpracováním neusiluje. Zůstává z toho tak zábavná i dojemná bilanční inscenace pro diváky 50+. A nemyslím to nijak pejorativně, je to zkrátka inscenace, která splní účel tam, kde jej chce plnit.
(Psáno z druhé premiéry 5. dubna 2016)
Celá reflexe vyšla na blogu Divadelních novin. Čtěte TADY.
DIVADLO U VALŠŮ, Praha – Israel Horovitz: Drahá Mathilda. (režie Otakar Kosek, premiéra 23. května 2016)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.