86. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla
Jednu z prvních inscenací, kterou jsme v rámci hlavního programu mohli shlédnout, přivezl mladý soubor KUK-u-řice ze ZUŠ Štítného na Praze 3. Knižní předloha Černošský Pán Bůh a páni izraelité Roarka Bradforda převádí starozákonní příběhy v každodenní historky, které jsou stejně úsměvné a přirozené jako život sám a stát se mohly víceméně každému. Nazírány jsou očima černošské kultury, která je – zejména co se vyprávění týče – specifická právě bezprostředním a radostným tónem. Této lehkosti a laskavému humoru soubor plně dostál, „etnický původ“ předlohy byl poctivě využit po všech stránkách a odkazů na něj najdeme v inscenaci mnoho. Ať už jde o občasné fráze typické pro afroamerickou varietu angličtiny nebo výrazně rytmickou hudbu a choreografie, které spolu s písněmi nejvíce ze všeho připomínají baptistickou bohoslužbu v Mississippi. Především je však souboru vlastní právě ten energický a bezprostředně radostný projev, který je alfou a omegou snad veškeré černošské umělecké tvorby.
KUK-u-řice, ZUŠ Štítného Praha 3
R. Bradford, I. Sobková: Černošský Pán Bůh
režie: Ivana Sobková
Jednu z prvních inscenací, kterou jsme v rámci hlavního programu mohli shlédnout, přivezl mladý soubor KUK-u-řice ze ZUŠ Štítného na Praze 3. Knižní předloha Černošský Pán Bůh a páni izraelité Roarka Bradforda převádí starozákonní příběhy v každodenní historky, které jsou stejně úsměvné a přirozené jako život sám a stát se mohly víceméně každému. Nazírány jsou očima černošské kultury, která je – zejména co se vyprávění týče – specifická právě bezprostředním a radostným tónem. Této lehkosti a laskavému humoru soubor plně dostál, „etnický původ“ předlohy byl poctivě využit po všech stránkách a odkazů na něj najdeme v inscenaci mnoho. Ať už jde o občasné fráze typické pro afroamerickou varietu angličtiny nebo výrazně rytmickou hudbu a choreografie, které spolu s písněmi nejvíce ze všeho připomínají baptistickou bohoslužbu v Mississippi. Především je však souboru vlastní právě ten energický a bezprostředně radostný projev, který je alfou a omegou snad veškeré černošské umělecké tvorby.
Mluvit o pozitivní energii sálající z jeviště je možná trapné klišé, ale KUK-u-řice se o toto klišé podělila s odzbrojující štědrostí a upřímností. Nešlo o velké a vážné divadlo, stejně jako nešlo o posvátné biblické příběhy. Na nic důležitého si nehrát a nebrat sám sebe příliš vážně – v tom si soubor s předlohou velmi porozuměl. K vyprávění si vystačili s tím, co jim Jeden černý týpek dal – ruce, nohy, hlas a hravost. A štafle, ano, ale využití štaflí jako jediné opravdu výrazné kulisy/rekvizity bylo na tolik všestranné a prosté, že už to samo dokázalo vzbudit úsměv. Výhodou bylo i udržení nastaveného temporytmu, který se harmonicky shodoval v písních, situacích i celé výstavbě příběhu, za což patří hercům ve věku na přelomu základní a střední školy všechna čest. Určité rezervy by se však našly, a to především ve výslovnosti, která bohužel vzhledem k hudebnímu doprovodu, angličtině a také skutečnosti, že celá inscenace stojí hlavně na textu, vyžaduje opravdu zvýšenou pozornost. Jinak však soubor odvádí obdivuhodnou práci a jejich pozitivní tón po chvíli nakazí a zlomí i nejunavenější a nejcyničtější škarohlídy. Well, well, děcka, all right!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.