20. ročník festivalu pro děti a jejich dospělé
Malé divadlo, České Budějovice
Jiří Jelínek: Bruncvík aneb Jak lev do znaku přišel
režie: Jiří Jelínek
Jiří Jelínek: Bruncvík aneb Jak lev do znaku přišel
režie: Jiří Jelínek
Hrdinou se člověk nerodí, tím se musí stát
Je Česká republika národem hrdinů či spíše strašpytlů a křiváků? Proč se dvouocasý lev ztratil z erbu a jak ho získat zpět? Po tom mohou děti od čtyř let pátrat společně s herci Malého divadla v inscenaci Jiřího Jelínka Bruncvík aneb Jak lev do znaku přišel.
K mýtické látce přistupuje Jelínek, jak je jeho dobrým zvykem, autorsky, s humorem a hlavně velmi hravě. Inscenaci otvírá živou debatou s herci o tom, co je to vlastně erb. Děti mají říci, co mají nejraději a to pak herci namalují křídou na dřevěné erby. Přirozená interakce s malými diváky se nese celým představením. Lev uprchl z erbu českých zemí, protože je zklamaný z českého národa, který je podle něj zbabělý a stále jen fňuká, že mu všichni ubližují. Bruncvík se rozhodne přivést jej zpátky, a tak se pustí na cestu plnou nástrah. Zpočátku se často dostane do úzkých a lev jej musí několikrát zachránit. Bruncvík ale pochopí, že takhle národu reputaci příliš nenapraví. Vzchopí se a brzy překoná překážky díky své odvaze, chytrosti a laskavosti sám, bez cizí pomoci.
Jednoduchý příběh s krásně výtvarně pojatými loutkami a prokládaný písničkami, v nichž nechybí „jelínkovská“ hra se slovy, halí důležité a velmi aktuální myšlenky, které jsou pro dětského diváka dobře čitelné. Záhadou však pro mě zůstal konec inscenace, respektive „druhý“ konec inscenace. Když se Bruncvík úspěšně navrací ze svých cest jako hrdina, dostávají se do hry erby dětí nakreslené na začátku. Dle mého názoru se příběh uzavírá a ukazuje dětem, že každý z nich může být hrdina. Inscenace však pokračuje příchodem mraku, závěrečnou bitvou a setnutím hlav drakovi pověstným Bruncvíkovým mečem. Drak se sice během příběhu vynoří napovrch a chce vyzvat Bruncvíka na souboj, ale hlubší ukotvení v příběhu nemá. Zdá se, že inscenátoři chtěli legendě tímto učinit za dost.
I přes tyto dramaturgické nesrovnalosti, které děti dokáží pominout spíše než já (inscenace získala na festivalu diváckou Cenu Vojty Šálka), sděluje budějovický Bruncvík své téma jasně a přímočaře, a to nejen pomocí děje, ale i písniček, vtipů (dobrá polovina je určena rodičům) a hlavně komunikace s dětským divákem.
Dobrý den,
OdpovědětVymazatTak zde bych si dovolil komentář (asi můj první v životě) ohledně "konce" příběhu. Jak to tak čtu vzniká zde docela podstatná nesrovnalost. Scéna, kdy přicházejí na řadu erby dětí, je skutečně až na konci. Pak následuje návrat lva do erbu a závěrečná písnička.
Dále nevím kde se vzalo ono "setnutí hlav drakovi" :)
Až na tyto malé nesrovnalosti hezky napsáno.
S pozdravem Petr Hubík
Dobrý den,
OdpovědětVymazatano, máte pravdu, že jsem scény na konci inscenace přeházela. Je to závažné pochybení, za které se hluboce omlouvám. Můj názor na to, že je konec zmatený a některé scény (např. scéna s mrakem) jsou tam pro mě neopodstatněné, se však nezměnil. Stejně tak jsem stále přesvědčena o tom, že pocitově má inscenace dva konce.
Pokud vím, tak drakovi byly setnuty hlavy mečem "všechny hlavy dolů". Na tom mi nepřijde nic divného. Avšak jaká byla jeho funkce v celé inscenaci doteď nejsem schopná rozklíčovat, protože do hlavní dějové linie dle mého názoru nezasáhl a o jeho vlastní dějové lince se myslím mluvit nedá.
Ke konci sice děj nedrží tolik pohromadě jako v prvních asi dvou třetinách, nicméně inscenaci i přesto považuji za kvalitní a zdařilou. V textu jsem se věnovala především dramaturgii, ale inscenace měla velmi povedenou výtvarnou stránku a práce herců s dětským divákem, která je podle mě pro tuto věkovou kategorii velmi důležitá, byla výborná a dodala příběhu, co mu snad v dramaturgii chybělo.
Já osobně jsem se velmi dobře bavila. Díky tedy za více než dobrou inscenaci pro děti.
S pozdravem a velkou omluvou
Eliška Seveldová