22. února 2019

#3NÁCT: Míříme do puberty!

https://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/festivaly/festival-13-10-rocnik-2019/
 10. ročník divadelní přehlídky nejen pro teenagery

Jubilejní desátý ročník festivalu nejen pro teenagery nabídl celkem osm inscenací a to hned ze šesti měst – Plzně, Mostu, Ústí nad Labem, Brna, Ostravy a samozřejmě nechyběla ani domácí Praha. V dopoledních a večerních představeních se řešila témata svobody, manipulace, odvážné lásky, ale také všudypřítomná rizika sociálních sítí a kyberprostoru obecně. Náměty byly převážně současné, ale nalezli bychom i tituly odkazující se k nedávné minulosti či dystopické budoucnosti. Součástí festivalu byly také dopolední diskuze a jeden večerní workshop.

Inscenace bychom mohli rozdělit do pomyslných tří kategorií. První je ta podbízivější (ovšem zcela legitimní), kdy je využíváno karikatury, účelných „pubertálních“ prostředků a nespoutaného (příliš popisného, neustále „hlasitě“ přiznávajícího) hraní si na mladé, které hrají pro mladé. Přechod mohou tvořit ty, které se snaží bytostně ctít zvolené téma, čímž leckdy dochází k nesouladu „didaktické“ formy a další rozměr postrádajícímu obsahu. Poslední kategorie pak „neřeší“, hraje-li dostatečně pro mládež, ale snaží se vyprávět skutečný příběh. Příběh, který jevištně nese vše potřebné, nebojí se explicitnosti, upřímnosti a atakuje proto cílovou skupinu mnohem silněji, protože už nepotřebuje okatě dovysvětlovat, hrát si na kamaráda. Všechny inscenace pak vytvářejí jakýsi korpus základní problematiky divadla pro mládež – co pro ni hrát a především: jak to pro ni inscenovat.

Kromě reflexí inscenací jsme připravili také další z dílů pořadu Českého rozhlasu, stanice Vltava, Reflexe: Divadlo!, v němž některé z textů doplňujeme o krátké glosy, ale především hovoříme s tvůrci i herci a skromně ohledáváme otázku diskuzí a doprovodných programů.

#3NÁCT - Divědové na blogu


Letošní Festival 13+ ukázal, že tuzemská scéna divadla pro mládež – tedy divadla, které se cíleně zabývá kategorií 13+ a jí blízkým – výrazně roste a aktivně posouvá své hranice. Tu více či méně úspěšně, ale především: nebojácně objevuje, experimentuje, komunikuje. Možná stejně jako sám festival se už sama blíží své pubertě. A to nejen z hlediska širokého spektra žánrů – či lépe řečeno inscenačních postupů, ale i veškerého dramaturgického, režijního i koncepčního uvažování. Přes dva tisíce diváků tak bylo opětovně popostrčeno k tomu, aby s návštěvou divadla nezaháleli. Nezbývá nežli se těšit na další ročník, ten jedenáctý, přičemž čekání si lze zkrátit mnohými dalšími festivaly, na nichž má mladý divák své pevné zastoupení.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.