Divadlo Husa na provázku: SMĚJÍCÍ SE BESTIE
Ohledávání humoru pokračovalo v sobotu Kabinetem Semafor – Vlasy samou loknu měla se zakladatelem, autorem a hercem divadla Semafor Jiřím Suchým a jeho dlouholetou hereckou partnerkou Jitkou Molavcovou. Simona Petrů tyto osobnosti hned v úvodu označila za „skutečné legendy českého humoru“. S kým jiným by se tedy mělo pátrat po tom, co humor znamená a jak ho sami vnímají.
Nejdříve si však přítomní vyslechli několik zábavných historek, kterými se Jiří Suchý snažil ilustrovat historii divadla Semafor. Začal například tím, jak Jiří Šlitr prohlásil před úplně první premiérou, na kterou se stála u pokladny ve Smečkách čtyřhodinová fronta, že to nebude vždy a že tomu dává maximálně pět let. Z těch se nakonec stalo padesát sedm a divadlo si své příznivce udrželo dodnes. Suchý k tomu přidal ještě hořko-sladký dovětek, že životnost divadla ve své době také prodloužila smrt Jiřího Šlitra.
Dramaturgové Divadla Husa na provázku (tradičně Simona Petrů a Miroslav Oščatka) se pak snažili zjistit, co je na Semaforu tak zajímavého, že přežil jak v minulém, tak současném režimu a stále má co a pro koho hrát. Suchý řekl, že když se Šlitrem začínali, tak o divadle nic nevěděli, a tudíž hráli na co stačili – jak umělecky, tak i finančně. Když pak srovnával porevoluční období s tím předešlým, vyšlo najevo, že po finanční stránce na tom bylo divadlo dříve líp, ale dle Suchého slov za to museli zase platit tak, že „drželi hubu“. Jejich humoru se však dařilo tehdy stejně dobře jako dnes, protože Suchý nemá rád politickou satiru, a pokud, tak se jim do představení vloudí jen občas a ještě ne jejich zaviněním.
Ohledávání humoru pokračovalo v sobotu Kabinetem Semafor – Vlasy samou loknu měla se zakladatelem, autorem a hercem divadla Semafor Jiřím Suchým a jeho dlouholetou hereckou partnerkou Jitkou Molavcovou. Simona Petrů tyto osobnosti hned v úvodu označila za „skutečné legendy českého humoru“. S kým jiným by se tedy mělo pátrat po tom, co humor znamená a jak ho sami vnímají.
Nejdříve si však přítomní vyslechli několik zábavných historek, kterými se Jiří Suchý snažil ilustrovat historii divadla Semafor. Začal například tím, jak Jiří Šlitr prohlásil před úplně první premiérou, na kterou se stála u pokladny ve Smečkách čtyřhodinová fronta, že to nebude vždy a že tomu dává maximálně pět let. Z těch se nakonec stalo padesát sedm a divadlo si své příznivce udrželo dodnes. Suchý k tomu přidal ještě hořko-sladký dovětek, že životnost divadla ve své době také prodloužila smrt Jiřího Šlitra.
Dramaturgové Divadla Husa na provázku (tradičně Simona Petrů a Miroslav Oščatka) se pak snažili zjistit, co je na Semaforu tak zajímavého, že přežil jak v minulém, tak současném režimu a stále má co a pro koho hrát. Suchý řekl, že když se Šlitrem začínali, tak o divadle nic nevěděli, a tudíž hráli na co stačili – jak umělecky, tak i finančně. Když pak srovnával porevoluční období s tím předešlým, vyšlo najevo, že po finanční stránce na tom bylo divadlo dříve líp, ale dle Suchého slov za to museli zase platit tak, že „drželi hubu“. Jejich humoru se však dařilo tehdy stejně dobře jako dnes, protože Suchý nemá rád politickou satiru, a pokud, tak se jim do představení vloudí jen občas a ještě ne jejich zaviněním.
Jitka Molavcová se též rozpovídala o svých začátcích se Suchým a o své komičnosti. Říkala, že když ji v mládí tatínek nazval komičkou, tak ji to urazilo. To kvitovala Simona Petrů názorem, že nikdo nechce, aby se mu lidi smáli, a v tomto směru je v podstatě komika proti přirozenosti. Debata byla zakončena Suchého myšlenkou, že hranice humoru si každý stanovuje sám a činí tak dle svého vkusu.
Sobotní večer pak uzavřel Jakub Kohák se svým autorským čtením nazvaným GA-GA-GA, kde četl ze své knihy Objevy. Jedná se o soubor textů, které napsal pro Magazín MF DNES. Krátké a vtipné texty jsou novinářské kachny a mystifikace a kniha je doplňuje vtipnými a trefnými fotografiemi, které se Kohák na jevišti ve foyer rovněž snažil načrtnout. Tento pořad ilustroval naprosto odlišný styl humoru, než o kterém mluvil na začátku večera Jiří Suchý. Kohákovy texty jsou na rozdíl od nepolitického humoru Semaforu postaveny (nejen) na aktuální politické satiře.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.