#3NÁCT: Gazdina roba

9. ročník divadelní přehlídky nejen pro teenagery

Divadlo ALFA, Plzeň

G. Preissová, T. Jarkovský, J. Vašíček: Gazdina roba

režie: Jakub Vašíček

EVINA TRAGÉDIE ANEB CHLAPI SÚ, CHLAPI SÚ...

Obyčejná vesnická hospoda kousek od Hodonína a (ne)daleko od Brna, realisticky vykreslená tak, jak vypadá v 21. století, tvoří jakousi lupu, v níž lze nahlédnout běh a řád života na vesnici. Maryša se zrovna vrátila ze studia ekonomky a domlouvá si s majitelkou hospody zaměstnání. Kapela zkouší na večerní zábavu. Probouzí se štamgast, přicházejí další. Zábava se pomalu rozjíždí první „zahřívačkou“ Hlupák váhá. Tak začíná inscenace plzeňského Divadla ALFA Gazdina roba tvůrčího tandemu Jakub Vašíček – Tomáš Jarkovský.

V Alfě je to jejich třetí inscenace pro publikum 13+. První byl Hamleteen (2012), další Ostře sledované vlaky (2014) a letos pomyslnou trilogii uzavírá inscenace podle českého realistického dramatu Gazdina roba (1889) Gabriely Preissové. Ačkoli jde o titul povinné školní četby (stejně jako předchozí), více než jeho pouhé stravitelné přiblížení mladému publiku, vytvářejí tvůrci moderní tragický příběh, který nutně nekončí smrtí, jako v případě Preissové, ale mlčenlivým obrazem Evy, která sedí zadlužená a opuštěná ve vlastní vinárně v Brně – a venku prší. Vašíček s Jarkovským si z Preissové berou to, co je v ní nejživotnější – příběh silné a prudké krajčířky Evy, která se vymyká vesnické morálce a odmítá zapadnout do konvenční společnosti, v níž se vlastní názor nenosí.

Evinou tragédií – ale zároveň její lidskou převahou nad zbytkem vesnice – je její houževnatost, její odvaha jít si za svým. Nicméně i další hlavní ženské postavy (Maryša a Mešjanovka, Mánkova matka) jsou silné, nesedí se založenýma rukama. Maryša se sice do situací nechává spíše postrkovat Mešjanovkou, nikdy sama nic neřekne, nevezme do vlastních rukou, spíše využívá Mánkovy neschopnosti a vlivu Mešjanovky, ale každopádně dostane, co chtěla. Mešjanovka je naopak manipulativní, všemožně se snaží dostat Maryšu k Mánkovi a zajistit tak synovi dobrou ženu a sobě dobrou sílu do podniku. Eva jako jediná ze všech aktivně jedná v zájmu svého osudu, svých tužeb. Ne vždycky správně, ale vždycky naplno.

Evina tragédie se naplňuje a zhmotňuje v lásce k Mánkovi. Ten je ale zoufale bačkorovitý a neschopný. Jakkoli kdy tvrdil, že Evu miluje, k ničemu se nerozhoupe a navíc se ožení s Maryšou. Na svatbě se do současného realismu vesnice také poprvé vkrádá stylizovaná variace krojů – slovácká tradice je přeci tradice. Vícehlasně se zpívá svatební píseň, celá scéna svatby působí jak z jiného světa, vlastně úplně odcizeně, ale vzápětí už všichni vesele hupkají na Jede jede mašinka. Mánkovi až teprve teď dojde, že tohle nechce – a utíká s Evou do Brna, kde si otevřou stylovou slováckou vinárnu. Mešjanovka spustí divadlo, znemožní Evu přede všemi… a Mánek neřekne ani slovo. Ani slovo na obhajobu sebe, své dívky, o níž tvrdí, že ji miluje, ani slovo proti matce. Mlčí a pak prostě odejde.

Evina tragédie je tak provázaná s její cílevědomostí a s Mánkovou podpantoflákovostí a neschopností jednat za sebe. Mohlo by se zdát, že Mánek není „zase tak špatný“, svobodné akce přece schopný byl – totiž utéci s Evou. Při nejbližší příležitosti ale podlehl své matce. Možná, kdyby se nezhroutil Evin život absolutní destrukcí jejích snů, brzo by se po ní sápal Mánek znovu a dušoval se, že chce být jenom s ní a vznikal by tak nikdy nekončící kruh falešných nadějí a opravdových selhání.

V Alfě vznikla výjimečná inscenace, která promlouvá k mladému publiku zejména blízkým tématem „co si neuděláš, to nemáš“, nejde mu na ruku lacinou podbízivostí, ale zasahuje jej situacemi až příliš dobře známými na to, aby jej mohly nechat chladnými. Dalo by se psát o spoustě dalších věcech: o skvělých hercích, vynikajícím úsporném textu, v němž zůstává mnoho nevyřčeného, ale přesto silně přítomného, o precizní práci s temporytmem, o jemných symbolických vazbách, o komplikované a velmi promyšlené struktuře… ale přesvědčte se sami.