#PolárkovéBrno: František z kaštanu, Anežka ze slunečnic

Polárkový dort 2018 - Polárka ve třech dnech již potřetí

Radek Malý: František z kaštanu, Anežka ze slunečnic

režie: Jan Cimr

*******

„Někdo se bojí říci Smrt,
tak řekne: Vracíme se domů.“

Dramatizaci knihy Radka Malého František z kaštanu, Anežka ze slunečnic v režii Jana Cimra uvedla Polárka poslední – pochmurně podzimní – den festivalu. A právě z této inscenace si vezu rozhodně nejsilnější zážitek.

Na hodinu se ocitám v magickém podzimním světě, v krtčí noře, kde voní mulčovací kůra, prosvítají poslední paprsky slunce a svoje životy proplétají František s Anežkou. Kaštan a Slunečnice. Společný čas tráví hádankami, básničkami, pohádkami, pečením štrůdlu. Jejich cesty se po čase rozcházejí, nakonec se ale opět sejdou a společně také skončí – s příchodem zimy. Čas, který máme pro život vyměřený, je zatraceně krátký. Cyklus života a smrti se ale stále opakuje, překrývá a prolíná. Inscenace začíná zrozením i jím končí. František s Anežkou se na jejím začátku narodí v krtčí hromádce, v níž pak Krtek znovu na konci zasadí nové semínko slunečnice a kaštanu.

Tvůrci pracují se silným příběhem života, který končí, ale vždy také (znovu) začíná, s příběhem lásky, ale i nepochopení, s příběhem hledání své cesty. Pro věkovou skupinu 3+ nedocenitelné setkání s tématem smrti skrze přirozený přírodní cyklus, navíc v citlivém podání. V malém útulném prostoru se rozehrává divadlo barev, světel, zvuků, vůní a slov. Symboly však neexistují jen proto, aby okouzlily, ale jsou bytostně metaforické. Odkazují k pomíjivosti, křehkosti. Vytvářejí podzimní náladu, ale nikoli „realistickou“, je to spíše zhmotněný pocit, jaký máte, když začíná podzim. Je chladno, ale nijak kousavé, listy se barví do teplých tónů červené, žluté, hnědé a oranžové, slunce slábne, ale o to je příjemnější a třpytivější, vzduch voní zeminou a všechno je sice trochu smutné, ale krásné.

Nepíše se mi lehko, inscenace ve mně zůstala hodně hluboko a moje schopnost reflektovat ji zůstává i s odstupem pouze v rovině emotivní, nikoli však verbální. A tak bych skoro napsala jenom: běžte na to. Inscenace František z kaštanu, Anežka ze slunečnice a Bratří Lví srdce (o které jsme psali tady a tady) jsou pro mě to nejlepší, co Polárka nabízí. Vzhledem k tomu, že režisérem obou je umělecký šéf divadla Jan Cimr, nabízí se srovnání či rozvaha toho, co je na na nich tak jedinečného a co mají společného. Jednak a v první řadě je to téma – téma smrti, podané vážně, bez příkras, bez zastírání, ale poeticky, metaforicky. Myslím, že je důležité jej v divadle pro děti reflektovat, vzhledem k tomu, jak se diskuze o smrti vytratila z každodenních životů. V obou inscenacích také Cimr integruje všechny divadelní složky a staví je na stejnou významovou roveň. A právě to považuji za nejcennější a pádný důvod, proč tyto dvě inscenace řadit ke špičkám. Samozřejmě by si zasloužily zevrubný rozbor a možná to někdy udělám. Zatím jen opakuji, jeďte do Brna, kvůli tomuhle to stojí za to!